Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Angela Merkelová / foto: yakub88 / shutterstock.com

Německo se pomalu stává supervelmocí

Diplomacie našich západních sousedů je velmi nenápadná, taktická a hodně myslí do budoucna. A tak, aniž bychom si toho všimli, Německo se dnes stalo pánem Evropy a síla jeho diplomacie její rámec už přesahuje. Přesto Německu k roli supervelmoci ještě pár věcí chybí.

Po druhé světové válce bylo Německo poraženo a rozděleno na západní Spolkovou Republiku Německo (SRN) a východní Německou Demokratickou Republiku (NDR). Z obou částí byla daleko větší a lidnatější ta západní, která během pár desetiletí získala vedoucí postavení průmyslové produkce v západní Evropě. Po sjednocení obou částí v roce 1991 začaly masivní investice z bohatší západní do chudší východní. Rozdíly přetrvávají dodnes, nicméně produktivita práce ve sjednoceném Německu je v Evropě nadprůměrná a v souvislosti s počtem obyvatel této zemi přinesla výhody v postupném ovládnutí Evropské Unie.

Euro a výhody z něj

Německo a do jisté míry Nizozemí mají velké výhody ze společné měny Eura. Ekonomická síla Německa je ovšem v porovnání s Nizozemím obrovská, proto necháme Holanďany stranou, výhoda ze společné měny však platí i pro ně a pár dalších ještě menších bohatých zemí. Jde o to, že Euro zvyšuje heterogenitu Eurozóny a brání kurzové adaptaci jednotlivých zemí. Jižní země, jako jsou Itálie, Řecko, Španělsko, ale i Francie, mají produktivitu práce nižší, než Německo, bylo to tak samozřejmě i při vzniku Eura. Jelikož nemohly devalvovat své měny a tím zvýšit konkurenceschopnost svých produktů, brzy přestaly plnit maastrichtská inflační kritéria. Namísto toho, aby Eurozónu opustily, zadlužily se (zjednodušeně řečeno) u Německa, případně dalších bohatých zemí. V mnoha případech Německo „zachránilo“ jižní země výměnou za nějaká aktiva, například podíl v tamních bankách, nebo politickými ústupky. Kdyby neexistovalo Euro, německá Marka by oproti jiným měnám stoupala na hodnotě a německé zboží by se tak stávalo dražším. To se ale neděje. Euro tedy pomohlo Německu ovládnout Eurozónu. Každý si může domyslet, že pro Českou republiku by zatím společná měna z tohoto pohledu moc výhodná nebyla.

Výroba turbín v Siemensu - zdroj Pimen / shutterstock.com

Německé světové produkty a značky

Největší země Evropské unie zůstává hlavním producentem automobilů na světě, v jehož vlastnictví jsou značky BMW, Mercedes-Benz, Volkswagen, ale i naše Škoda a další. Překonává jej pouze Japonsko a v posledních letech samozřejmě Čína. Naopak za ním už zaostávají Spojené státy americké. Německo je však velmi úspěšné i na poli informačních technologií, tedy toho, co je dnes téměř výhradně v rukou USA. Technologická firma SAP je hlavním světovým dodavatelem podnikových informačních systémů a databází, která konkuruje největším americkým IT společnostem. Světového významu dále dosahuje pojišťovna Allianz, strojírenský gigant Siemens, oděvní značka Adidas nebo výrobce pneumatik Continental.  Se všemi těmito značkami a s mnohými dalšími se můžete setkat po celém světě.

Německý tank Leopard 2 - zdroj shutterstock.com

Co je ještě na Německu jedinečné?

Je to jednoznačně diplomacie a politická síla v rámci Evropy. Nikdo nezná nějaké bruselské představitele, nejdůležitější je vždy hlas Angely Merkelové. Po faktickém odchodu Velké Británie z EU se Německo stalo jediným hegemonem, kterému jen slabě konkuruje Francie v čele s Emmanuelem Macronem. Když potřebuje ruský nebo americký prezident něco v Evropské Unii řešit, zpravidla jde nejdříve za Angelou. Tato dlouhodobá německá kancléřka si vydobyla vážnost po celém kontinentu. Němci jako takoví jsou velmi politicky soudržní. Prokázali to nejen v neblahých třicátých letech minulého století, kdy se spojili kolem Hitlera, ale jsou velmi jednotní i teď. Kartel stran kolem Křesťanských demokratů, do kterého nezapadá pouze partaj Alternativa pro Německo, má poměrně úzký profil názorů a Němci jsou v tomto názorovém koridoru překvapivě velmi jednotní, až upjatí. O to jednodušší to má Kancléřka s uplatňováním vnější i vnitřní politiky.

Američtí prezidenti si Merkelovou předcházejí - zdroj: Nicole Glass Photography / shutterstock.com

Německu se dále podařilo prosadit výstavbu plynovodu Severní proud 2 (Nord stream 2) vedoucího z Ruska po mořském dně přímo do německých přístavů. A povedlo se jim to v situaci obrovského tlaku Spojených států amerických, které chtěly plynovod zastavit (co je jim do toho, že?) a místo toho vozit svůj plyn do Evropy přes oceán a vytěsnit konkurenta. Žádná jiná země Evropy by toto nedokázala. Vzpomeňte si na Francii, která pro Rusko před 5 lety vyrobila dvě vrtulníkové lodě, ale na nátlak USA musela obchod zrušit. Nutno však podotknout, že ani Německu by se to o 5 let dříve možná nepovedlo, Spojené státy přeci jen postupně ztrácí vliv.

Stavba plynovodu Severní proud 2 v německém přístavu Mukran - zdroj: Stefan Dise / shutterstock.com

Co ještě Německu chybí k pozici světové Supervelmoci

Počet obyvatel Německa je v EU sice největší, ale přeci jen 83 milionů je na světovou supervelmoc málo. Vždyť i Rusko, v porovnání s Čínou malinké, má 146 milionů obyvatel a například Japonsko 125. Nicméně, v souvislosti s faktickým ovládnutím EU to zase tak nevadí.

Německo taky nemá moc silnou armádu a atomové zbraně. To první změnit může, "atomovky" ale zřejmě nebude mít nikdy. Na to není německá společnost aktuálně nastavená a stále v sobě nese vinu z obou světových válek a holocaustu. S armádou souvisí další věc, američtí vojáci přišli jako jeden z vítězů do poraženého Německa v roce 1945 a jsou tam dodnes, přestože Němci proti tomu pravidelně protestují. Pro srovnání, Sověti byli u nás pár měsíců po osvobození a potom až v době okupace a normalizace, tedy v letech 1968 až 1991. I když se americká posádka postupně zmenšuje, stále je faktem, že má Německo na svém území cizí vojska.

Nemecké vlajky - zdroj: NextNewMedia / shutterstock.com

V neposlední řadě by mělo Německo posílit rozšíření svého jazyka, zejména na území Evropské unie. Angličtina němčinu za posledních 30 let vytlačila z mnoha území i jazykových škol. V EU dále po odchodu Británie z EU posiluje francouzština. Přitom dříve německy mluvila půlka Evropy. Je pravda, že Goethův institut na rozšiřování němčiny funguje a samotní Němci s ním jistě mají plány. Je tedy možné, že nenápadná a účinná německá diplomacie a strategie působí i v tomto směru a brzy se dočkáme i většího rozšíření německého jazyka.

Každopádně, ať už se Německo stane či nestane světovou supervelmocí, doufejme, že svou sílu bude uplatňovat pouze na vzájemně výhodných vztazích s Českou republikou a ani ho nenapadne se (opět) snažit nás ovládnout, nebo dokonce i vojensky okupovat.

Zdroje:

(1) S. Janáčková a K. Janáček - kniha Na bojišti evropské integrace

(2) forbes.com

Anketa

Německo se pomalu stává supervelmocí

V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!