MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Dupání prádla ve starém Římě

Ve starém Římě valchář při praní prádla stál v dřevěné kádi a vytrvale dupal. To bylo nicméně oblíbenou metodou také v Egyptě. Ovšem tato metoda byla však velice náročná a rychle z ní bolely nohy. Přišly tak na řadu různé pomocné plácačky a dřevěné hole. Nakonec se jako nejlepší a nejefektivnější metodou praní prádlo osvědčila tekoucí voda v řece, kde se špína z prádla otloukala o kameny.

Zázrak jménem valcha

Valcha – obyčejná deska ze dřeva, pálené hlíny, kamene nebo plechu, se objevuje v první polovině 18. století a v Čechách se běžně používá až do druhé světové války! Vylepšená, mechanizovaná valcha se ve světě objevuje už v roce 1885. Sama se kývavě pohybuje a tak pradlenka nemusí mít neustále ruce ve vodě a lze tedy použít i horkou vodu, která prádlo vypere mnohem lépe. O prvních pračkách můžeme mluvit od poloviny 19. století. Jedná se vlastně o dva půlválce na nohách, kdy menší je umístěný uvnitř většího a kývou se proti sobě, čímž se prádlo třením pere.

Pračky na lidský pohon

Pokrokem byly pračky bubnové, ve kterých prádlem pohybují lopatky. Následovaly pračky zvonové a vířivé. Všechny tyto modely byly ze dřeva a vyrobili je pro vás v truhlářské dílně. Jejich hlavní nevýhodou ovšem bylo to, že byly na ruční pohon. Proto se začaly objevovat různé zajímavé vychytávky. V roce 1871 přichází Angličan William Clark s pračkou na kolech, která se napojí na koňské spřežení. Při jízdě se pak otáčí řemen pohybující mechanismem v bubnu. Američanka Sarah Seawellová v roce 1885 vymyslela pračku, jejíž poháněcí pákou je dvoumístná houpačka pro děti. S výrobou elektřiny pak již přichází pomalu na scénu pračky, jak je známe dnes.

Zdroje:

Časopis Epocha 23/2019