MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Pokud srovnáme přístup Čechů k nevěře s ostatními národy v rámci euroatlantické kultuře evropského a amerického kontinentu, jsme neobyčejně tolerantní. Sexualita je vnímána optikou mimomanželských vztahů a málokdo se pozastavuje nad tím, že se na tomto postoji nic nemění.

O tom svědčí také aféry aktérů na politické scéně, kteří - ačkoliv by je v jiných zemích postihlo morální odsouzení a ztráta funkcí - působili nadále ve svých postech zcela nezávisle na skandálech spojených s mimomanželskými vztahy.

Češi víc souloží
Sexuologové Petr Weiss a Zvěřina podle svých statistických průzkumů také uvádějí, že Češi častěji souloží a čeští muži mají sklon přeceňovat svou vytrvalost při předehře. Obecně lze podle nich říci, že přístup k mimomanželským vztahům představuje určitý kulturní fenomén.

Pro prostředí evropské a americké kultury je typická manželská věrnost preferována v souladu s židovsko-křesťanským prostředím.

V českém prostředí se však zdá, že je morální norma porušována častěji, než je tomu v jiných zemích Evropy. Dokonce se můžeme setkat s postojem, že mít milenku či milence je nejen v pořádku, ale svědčí o atraktivitě nebo mužnosti dotyčného. Čím to je, že jev, který je jinde považován za amorální, je v Česku vnímán jako něco naprosto běžného?

Nevěříme - souložíme
Samozřejmě se nabízí úvahy spojené s charakteristikou Česka jako ateistické země, ve které skutečně převažují lidé bez vyznání. Morální hodnoty jsou spojeny úzce s křesťanskou morálkou a nevěra není slučitelná s vírou. Odborníci vidí počátky českého ateismu již v období první republiky, kdy se ateismus objevil ve větší míře jako důsledek konfliktu mezi katolickou vírou a husitstvím či jiným vyznáním protestantského charakteru. Odklon od katolické víry však jistě nebude jediným vysvětlením.

Dalším impulsem ke změně postojů k hodnotám věrnosti a trvalých svazků byla 60. léta 20. stol. s jejich uvolněným sexuálním chováním. K nám dospěla sexuální revoluce v období socialismu, který také můžeme považovat za rozhodující faktor v souvislosti s tolerancí k mimomanželským vztahům. Odborník na bohemistiku Franz Schindler uvádí zajímavou souvislost se vztahy na pracovištích.

Můžou za to i komunisté!
Období socialismu totiž přineslo vysokou zaměstnanost žen, která v kombinaci se slabší kontrolou pracovních návyků na pracovišti podnítila rozvoj mimomanželských styků. Uvádí, že za socialismu se většina styků odehrává právě na pracovišti – takový vztah musí být jednak utajen, jednak vyžaduje určitou část z volného času, kterou však takto není třeba ukrádat z volného času určeného manželovi či manželce.

Nevěra tak nemusela být odhalena zdaleka tak snadno a rychle, jako je tomu v kapitalistické společnosti, kdy je třeba být maximálně výkonný během pracovní doby a veškeré mimomanželské styky je třeba odsunout na čas po pracovní době, kdy však již může být snáze odhalena. Přestože nyní žijeme v éře kapitalismu, zdá se, že se český člověk nezbavil některých předchozích návyků a tolerance k nevěře není považována za něco, čeho by bylo nutné se zbavit.