Někdo se dívá

Voyeurství bývá řazeno mezi sexuální úchylky, já bych ho nazvala spíš odchylkou. Typickým voyeurstvím je neškodné dívání se, které dotyčného vzruší a začne uspokojovat sám sebe. Pokud si to naordinujeme tu a tam, jen jako zpestření, není na tom nic divného. Horší je, když se šmírování stane prioritní sexuální praktikou, když to zkrátka jinak nejde.

Typický šmírák tak dlouho bloumá po parku, až někoho přistihne. Nakonec se to pro něho stane nezbytným každovečerním rituálem. Někomu to vadí, ale milenci, kteří chtějí být přistiženi, jsou spokojeni, že šmíráci ještě nezmizeli. Sice si podobnou situaci mohou nasimulovat i doma, ale to přece není ono! Jak podotkl jeden muž: „Ideální je, když za křovím svítí cizímu chlapovi oči vzrušením a listí šustí, jak si ho honí...“

„Sex mě vždycky bavil,“ vypráví, „ale tak nějak jsem tušil, že to není ono. Až jsem jednoho dne přistihl kamaráda, jak si to rozdával s jakousi slečnou v baru na toaletách. Nejdřív jsem slyšel jenom vzdechy, sehnul jsem se, uviděl jsem dvoje boty a bylo mi úplně jasné, co se děje. Během vteřiny jsem měl penis až pod bradou. Nemohl jsem se ovládnout, musel jsem se podívat. Tak jsem přes záchodovou mísu ve vedlejší kabince vyšplhal na přepážku a sledoval, co se děje. Seshora jsem měl dokonalý obraz – doslova jsem viděl, jak ho do ní zasunuje... Musel jsem si to udělat – a byl to do té doby nejlepší orgasmus v mém životě! Od té chvíle jsem nemyslel na nic jiného, než jak zase někoho přistihnout při sexu. Nevzrušují mě ani tolik profesionálové, jako když někdy natrefím náhodně na nahotu nebo snad dokonce souložící pár živě. Není to tak časté, ale občas se to povede.“

A komu by to bylo málo, může si najít dvojici, která doslova touží po tom, aby se na ni někdo díval. Koukat se je přece neškodné, ne?