Hádky vztahu prospívají

Bez konfliktů to bohužel nejde
Začíná to kouzelným obdobím zamilovanosti… Společné zážitky, jeden bez druhého nemůže existovat a zdá se, že jsme si souzeni. Mohlo by to trvat věčně, ale většinou jakmile se objeví první známky rozporů, máme pocit, že vše krásné je už za námi. Jenže partneři nejsou siamská dvojčata, rozdíly nás přitahují a činí náš život pestrým. Ovšem to, co jsme na počátku na příteli obdivovali, může být teď zdrojem nepříjemností. Nejdříve je potřeba si uvědomit, že rozdíly mezi lidmi, a tím spíše mezi partnery opačného pohlaví, jsou zcela přirozené. Nemůžeme chtít být neustále spolu a dělat vše v naprosté shodě. Každý pár tak objevuje vlastní styl, jak se hádat – nebo také, jak se účinně hádkám vyhnout…

Jsou hádky k něčemu dobré?
Většina z nás se zřejmě shodne na tom, že na hádání není nic příjemného. Raději bychom žili idylicky bez sporů. Je to ale pro náš vztah prospěšné? Konflikty vznikají z napětí mezi oběma partnery, je tedy dobré zametat hádky pod koberec a tvářit se, že je mezi námi vše v pořádku? Konflikty vznikají z nejrůznějších důvodů – někdy jsme prostě příliš rozdílní, jindy je zdrojem výchova v původní rodině, hádáme se o péči o domácnost, kvůli volnému času, dětem… Často až právě hádka upozorní na skutečný zdroj problémů, až právě v emočně vyostřeném momentě vám partner sdělí, co si opravdu myslí. Opravdu to nechcete vědět? Díky hádce můžeme náš vztah posouvat dál a činit ho kvalitnějším, když situaci společně zvládneme.

Jak se co nejlépe pohádat
Na počátku může být špatná nálada, frustrace ze zaměstnání, váš tón hlasu, celková podrážděnost… Pak stačí málo a třaskavina exploduje. Každý svůj odlišný názor projevuje jinak – někdo se projevuje prudčeji, jiný reaguje mírněji. V každém případě hněv patří vedle smutku, radosti a strachu mezi základní čtyři emoce. Hněv je bohužel emocí se špatnou pověstí, kterou si ale vůbec nezaslouží. Představuje totiž ohromnou životní energii. Díky hněvu můžeme dát vztahu dynamický směr, pročistit ho od zbytečných zlozvyků a odstranit vlastní nedostatky. Hněvu se přesto bojíme – zažitá je představa, že hněv se s láskou neslučuje, často se také zaměňuje s násilím. Hněv ale není totéž co agrese, na to pozor.

Nehádáme se, abychom vyhráli
V prudkém sporu, kde není žádný prostor pro racionální uvažování, si raději jen vyslechneme reakci protějšku. Než se totiž naučíme projevovat hněv bez verbálních urážek protějšku nám bude ještě chvíli trvat. Pro začátek postačí vyčkat, až se situace trochu uklidní a vyjádřit svůj pocit ze sporu. Nejlepší je v takové situaci mluvit o sobě, tedy v ich formě, např. „Opravdu se mi nelíbí, když na mě tak křičíš. Mám potom pocit, že vůbec nechceš slyšet, co ti chci říct.“ Poté se snažíme vhodně dospět ke konstruktivnímu řešení. Správná hádka je totiž pokud možno co nejkratší, čas věnujeme především odhalení toho, co se našemu protějšku nelíbí a co se s tím dá dělat.

Kdy raději předstírat, že se hádka nekoná
Někdy je skutečně dobré se počínající hádce vyhnout – a to v případech, kdy konflikt nelze v daném momentě konstruktivně vyřešit, např. přítel je podrážděný po příchodu z práce, ale vy víte, že za chvíli jeho rozladění odezní, a nemělo by tedy smyl vstupovat ihned do zbytečného konfliktu, kterým byste se dobrali opět jen k tomu, že přišel unavený z práce, ale že za chvíli se odreaguje. Taková hádka by ke zlepšení kvality vašeho vztahu tedy rozhodně nepřispěla, někdy je prostě lepší složit zbraně a přistoupit k situaci s nadhledem.