Zajímavosti o lécích, bez kterých se neobejdeme

Penicilin

Ať už chceme nebo ne, bez antibiotik bychom se dnes asi neobešli. Na některé nemoci zkrátka jiné léky nezabírají. Jako první účinné antibiotikum vůbec byl objeven penicilin. A to vlastně úplně náhodou. Alexandr Fleming byl skotský bakteriolog, který pracoval v londýnské nemocnici. Specializoval se na výzkum využití biologických látek ve zdravotnictví. Pan Fleming byl tak trochu nepořádný a jednou zapomněl před odjezdem na dovolenou uklidit ve své laboratoři nádobku, ve které kultivoval stafylokokové bakterie. Psal se rok 1928.

Když se Fleming vrátil z dovolené, čekalo ho v laboratoři překvapení. V nádobce se vytvořila plíseň, která způsobila odumření stafylokoků. Plíseň se proto bakteriolog rozhodl prozkoumat. Při svém bádání zjistil, že plíseň dokáže zničit streptokoky, meningokoky, bakterie plynaté šněti a záškrtu. Přitom nedochází k utlumení obranné funkce leukocytů. Fleming také vyloučil negativní účinky plísně na zdravé tkáně lidského těla. Tato užitečná plíseň dostala název penicilin.

Lék penicilin se začal vyrábět od roku 1943. Poprvé byl použit jako očkovací látka při léčbě tyfu, později našel využití i při léčení syfilidy. K rozšíření penicilinu pak došlo ve 40. letech minulého století. Kdy byl potřebný pro léčbu vojáků. Za objev penicilinu jako vůbec prvního antibiotika na světě dostal Fleming roku 1945 Nobelovu cenu.

Inzulín

Cukrovka neboli diabetes je dnes celkem běžnou chorobou. K jejímu vzniku dochází, když se ve slinivce břišní vytvoří málo nebo dokonce žádný inzulín. Cukrovka může vzniknout také z dalšího důvodu, a to když slinivka inzulín sice produkuje, ale lidské tělo na něj není schopno reagovat.

A co že je vlastně onen zmiňovaný inzulín? Jedná se o hormon, který potřebujeme, aby naše tkáně byly schopné využít glukózu, což je náš zdroj energie. Dianetik si musí inzulín dodávat, aby byla hladina cukru v jeho krvi v rovnováze. Na zvýšený obsah cukru v moči diabetiků poprvé zřejmě upozornil v roce 1673 anglický anatom Thomas Willis. Tento fakt pak vzbudil pozornost u dalších lékařů. Ti pak také přišli na to, že cukrovkáři mají vyšší hladinu cukru také v krvi.

Dlouhou dobu lékaři zjišťovali a přemýšleli, jak by bylo možné hladinu cukru snížit, a tak tedy své pacienty s cukrovkou léčit. K velkému pokroku došlo po první světové válce. Tehdy přišli na zásadní zjištění kanadští lékaři sir Frederic Banting a Charles Best. Psal se rok 1921 a tito dva páni při svých pokusech přišli na to, že pokud slinivka břišní produkuje málo inzulínu, způsobuje to vznik cukrovky u psů, což byla jejich zkoumaná skupina. Následovala série několika pokusů na psech, z nichž bylo patrné, že inzulín by se dal využít při léčbě tohoto onemocnění. Pro léčebné účely se pak začal inzulín izolovat a čistit, což jistě zachránilo nejeden lidský život. Spolu s objevem inzulínu se začal rozvíjet i lékařský obor zvaný diabetologie.

Antikoncepce

Antikoncepční pilulky, to byl opravdu revoluční vynález v oblasti lékařství a farmacie. Mnoho žen pak s užíváním hormonální antikoncepce změnilo pohled na svět a mohlo si konečně naplánovat těhotenství a mateřství. I v dnešní moderní době jsou však kouty světa, kde ženy o antikoncepčních pilulkách nemají ani ponětí, nebo ji kvůli vážným důvodům nemohou užívat. Všude jinde ve světě je však již antikoncepce zcela běžnou záležitostí a jakýmsi symbolem svobodného rozhodnutí žen.

Počátkem 20. století přišlo několik lékařů na to, že hormony mohou působit na ženské tělo tak matoucím dojmem, že dojde k zastavení ovulace. S hormonální antikoncepcí je pak spojeno jméno Ludwig Haberlandt, což byl rakouský lékař. Mluví se o něm jako o „otci“ hormonální antikoncepce. Ten přišel s nápadem přivodit ženám stav podobný těhotenství. Využíval k tomu známý fakt, že pokud je žena těhotná, nemůže znovu otěhotnět. Proto chtěl ženské tělo nějakým způsobem zmást natolik, že by organismu navodil stav podobný těhotenství. Při svých studiích přišel doktor Haberlandt na to, že takový stav ženě dokáže přivodit hormon progesteron. Právě ten je ve velkém množství vylučován vaječníky, pokud žena čeká dítě.

Zlomem pro vývoj hormonální antikoncepce byla padesátá léta minulého století. V té době přišel americký chemik jménem Carl Djerassi se syntetickým derivátem hormonu progesteronu, s hormonem norethisteronem. A tak na svět přišel základ pozdějších antikoncepčních pilulek. První hormonální antikoncepce se objevila na trhu v USA roku 1960. Tehdy však byla určena pouze pro vdané ženy, kterým jim ji předepsal jejich lékař. Až o sedm let později byly antikoncepční pilulky povoleny pro všechny ženy. Tento krok sklidil velký úspěch a není se čemu divit. Vždyť potraty byly ve většině zemí světa nelegální.

Rozšíření hormonální antikoncepce, to znamenalo možnost naplánovat si, kdy budou mít ženy děti. I dnes však můžeme narazit na kritiku plánování založení rodiny. Odmítá to například církev a mnohé náboženské kultury.

Aspirin

Tento lék by postrádalo rozhodně mnoho lidí. Vždyť vám dokáže ulevit od bolesti, zbavit nás horečky, pomáhá při léčbě zánětů i trombózy. Už naše prababičky spoléhaly na jeho léčivé účinky.

A komu vlastně za objev aspirinu vděčíme? Jeho „otcem“ je německý chemik Felix Hoffmann. Ten v roce 1897 vyrobil derivát kyseliny salicylové, tedy kyselinu acetylsalicylovou. Tento produkt byl určen pro jeho otce, kterého trápily bolesti kloubů. Syn mu svým preparátem od bolestí pomohl a roku 1899 si nechal zmíněnou léčivou kyselinu patentovat pod názvem Aspirin.

Když přišel lék na trh, prodával se v podobě prášku. Asi v roce 1940 se začal vyrábět ve formě bílých tablet. Ty mají tu výhodu, že se lépe dávkují. Hned se začaly úspěšně prodávat. O aspirinu se mluvilo jako o zázračném či univerzálním léku. Užíval se (a je užíván) na celou řadu obtíží, ať již jde o chřipku, migrénu, bolesti zubů, revmatismus nebo artrózu. Dnes je mezi deseti nejčastěji užívanými léčivy. Někteří lékaři doporučují aspirin jako prevenci vzniku kardiovaskulárních onemocnění a cévních mozkových příhod.

Ibuprofen

Někdo užívá na bolest výše zmíněný aspirin, někdo zase ibuprofen. Tento lék mohli lidé užívat od roku 1969. Tehdy ho uvedl na trh anglický vědec Stewart Adams. Ten objevil velmi účinnou látku, která dokáže blokovat jeden enzym, a působí tak proti bolesti i zánětu. Objev to byl zcela náhodný. Adams hledal účinný lék na revmatoidní artritidu.

Tabletka měla původně růžovou barvu, to z důvodu eliminace nepříjemné chuti a zároveň měla tato barva navodit pocit úlevy od bolesti. Syntetická růžová barva byla však důvodem častých vedlejších účinků. Po několika letech se proto odborníci v Kanadě rozhodli vyrábět tabletky oranžové. Použitá barviva nezpůsobují žádné nežádoucí účinky. Ibuprofen pomáhá při bolestech hlavy, zubů, zad, menstruačních potížích. Dále zmírňuje zánět a snižuje horečku, působí proti otoku kloubů a svalové ztuhlosti.