Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Ilustrační foto / foto: shutterstock

Vraždící jedy. Tiší a dokonalí zabijáci

Lidé odnepaměti používali jedy. Třeba arzeniku se kdysi říkalo „prášek dědiců“. Jistá Locusta si ve starověkém Římě otevřela travičskou školu. Lenin zase v roce 1920 zřídil organizaci na výrobu jedů pro politické vraždy.

V jednom dílu filmové ságy o agentovi 007 její hlavní hrdina James Bond zneškodnil svého nepřítele tím, že mu do obličeje chrstl vlastní moč, kterou měl v kelímku. To byla jen filmařská licence, ale jedem se podle moderní vědy může stát vlastně cokoli, stačí správné podání a hlavně potřebné množství.

 

Nejpopulárnějšími jedy jsou ale ty, které účinkují i v malém množství. Mezi nejznámější patří rulík zlomocný, arzenik, cyankáli, rtuť, dioxiny, strychnin, kurare nebo tzv. klobásový jed zvaný botulotoxin. Netradičním jedem použitým v roce 2006 k otravě Alexandera Litviněnka bylo polonium.  

 

Angelika arzenikem zabila služku

Možná si pamatujete scénu z jednoho z filmů o krásné Angelice, kde ji chtěli otrávit arzenikem napuštěným v její noční košili. Angelika tou košilí ale zmlátila svou služku, která celá rozežraná v hrozných bolestech během chvilky zemřela.

 

Arzenik byl velice oblíbený, protože pro jeho vstřebání do těla stačil kontakt s kůží. Napouštěly se jím rukavice, paruky, košile, rohy knih i hostie.

 

Jedy používaly zejména ženy a arzenik obzvlášť milovaly. Jistá Francouzka v 17. století dodávala jed celé aristokratické Francii. Zneškodnit nenápadně své nepřátele se přeci hodí. To markýza de Montespan, milenka krále Ludvíka XIV., proti tomu troškařila, trávila jen nepříjemnou konkurenci z královy postele.

 
A měli utrum…

Arzeniku se kdysi říkalo dokonce „prášek dědiců“, protože ho používal kdekdo k otravám svých nechtěných příbuzných. Až v roce 1832 se našel způsob, jak ho v těle zjistit a dědicové měli utrum.

 

V historii se používaly nejrůznější jedy, nejoblíbenější byly ty, které nešly odhalit a způsobily jakoby přirozenou smrt. Ve chvíli, kdy se přišlo na to, jak je v těle zjistit, našly se zase jiné. Ještě nenápadnější, ještě vražednější. I tento obor má dynamický vývoj.

 

Nácek a čajový travič

Jmenoval se Graham, obdivoval nacisty, měl rád jedy. Trávil celou rodinu, jako první jeho chemickým pokusům podlehla nevlastní matka. Chlapec putoval do rukou psychiatrů a ti ho poslali na pěknou řádku let do blázince.

 

Jenže Graham se svého koníčku nevzdal, naopak, na bláznech i personálu se trénoval a když ho pak propustili, pustil se do trávení lidí na plné pecky. Ve svém novém zaměstnání nejprve zavraždil šéfa, pak otrávil postupně dalších 70 lidí. Když jeho pokusům podlehl další zaměstnanec, někoho konečně trklo, že to není samo sebou.

 

U Grahama v kapse našli nejrůznější jedy a doma dokonce deník. Podobně jako Petr Zelenka u nás, i Graham rád rozhodoval o životě a smrti, do deníku si zapisoval všechny myšlenky a plány. V roce 1972 mu napařili doživotí, které mu ovšem po 18 letech jeho spoluvězni zkrátili. Oficiálně zemřel na infarkt.

 

Úžasná zeměplocha a Juščenkova tvář

V knihách Úžasná zeměplocha mají cech vrahů a z travičství tu dělají i závěrečné zkoušky. I v reálu bychom našli podobné případy. Jistá Locusta si kdysi otevřela travičskou školu a Lenin v roce 1920 rozjel tajnou organizaci, která od té doby vraždí politicky nepohodlné lidi.

 

V jejích spárech uvízl nejen Litviněnko, ale možná i ukrajinský prezident Viktor Juščenko. Obličej se mu sice změnil v měsíční krajinu, ale žije.

 

I příroda se může změnit ve vraždící monstrum, a to nejen v dalekých krajích. Stačí si splést muchomůrku zelenou s jedlou houbou a můžete si psát závěť. Ze světa vás může vyprovodit také zmije obecná nebo méně známý jedovatý had – vodkách stříbřitý.

 

Kdybychom žili jinde, může nás otrávit mnohem horší havěť. Třeba štíři, medůzy, mořští ježci či hadi, jedovatí ještěři nebo dokonce žáby. Jedny jihoamerické kuňkalky jedním stříknutím dokážou zabít až 1500 lidí.

magazin.cz

Lebka, hnáty a Piráti z Karibiku

Jedy se většinou označují symbolem lebky, ale v USA to museli změnit. Možná kvůli oblibě filmových Pirátů z Karibiku si totiž děti tento symbol vysvětlovaly poněkud mylně jako něco sympatického. Tak tam teď raději používají jiný obrázek zvaný Mr. Yuk.

 

Diskuze k článku:

Captcha

Počet příspěvků v diskusi: 81