Belgičan, který se stal tučňákem

Takový starý tučňák
Ten, kdo Alfreda Davida (79) nezná, by si mohl myslet, že se jedná o staříka, který si v převleku za tučňáka, razí cestu na nějakou veselou karnevalovou party. Pravda je ovšem ta, že tento belgický penzista nosí svůj ptačí outfit každý den – a to jak doma, tak i na veřejnosti. S okolním světem hovoří francouzsky, ale i „dialektem“ tučňáků.

Přezdívka mu změnila život
Pro tučňáčí život Alfreda Davida byl klíčový rok 1968, kdy prodělal vážnou autohavárii. Z té sice vyvázl živ, nicméně s poraněnou kyčlí, která způsobila, že se začal při chůzi kolébat. Kolegové mu na to konto dali přezdívku „Pan Tučňák“. Zpočátku toto označení bylo spíše hanlivé, výsměšné, ale Alfred David ho vzal doslova. Začal se o tučňáky zajímat a doslova jim propadl.

Změna příjmení málem způsobila rozvod
Od té doby uběhlo něco přes 40 let. Alfred David se stal náruživým sběratelem tučňáků a jeho domov, v bruselské čtvrti Schaebeek, se stal svatostánkem tučňáků. Manželka Pana Tučňáka však nebyla z těch opeřenců příliš nadšená (v bytě měli zhruba 3500 předmětů s tučňáčí tématikou), ovšem vrcholem bylo, když se jí muž svěřil s tím, že vážně uvažuje o tom, že se nechá oficiálně změnit jméno na Pingouin (Tučňák). To už i na ní bylo moc a hrozil i rozchod.

Tučňáci na prodej
Zatím se však tak nestalo, ale asi to ani nebude zapotřebí. Alfredu Davidovi totiž sousedé neříkají jinak, než Monsieur Pingouin, pan Tučňák. Ten se nakonec rozhodl svou sbírku opeřenců darovat místnímu fotbalovému klubu, který výtěžek z prodeje použil pro své účely. Přestože se jednalo o různé drobnosti – papírové šálky s tučňáky, plyšáky či obrázky, zájem o ně byl velký. Pan Tučňák totiž není jen „místním bláznem“, ale zároveň i televizní hvězdou.

Smrt v chladivém oceánu
Přestože má na kontě už skoro „osm křížků“, Alfred David je v dobré kondici. Vystupuje v různých belgických či holandských zábavných pořadech, kde hovoří „tučňáčím dialektem“ nebo se nechává krmit syrovými rybami. „Až umřu, chtěl bych být pohřben na Antarktidě, v rakvi zdobené tučňáky. Toužím, aby moje tělo bylo někde v hloubce severních moří, tam, kde žijí moji milovaní ptáci.“