Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Jaderná ponorka - ilustrační grafika / foto: shutterstock

Je možné uniknout z potopené ponorky? Ano, ale pouze za výjimečných okolností.

Každý si možná pamatuje nedávnou katastrofu argentinské ponorky San Juan, při které zemřelo všech 44 námořníků. Ne vždy je však osud tak krutý a dá nešťastným lidem šanci. Vraťme se nyní k pozoruhodnému příběhu starému 35 let.

V létě 1983 se na Dálném východě u poloostrova Kamčatka vydala na cvičnou plavbu sovětská ponorka K-429. Jednalo se o třídu Charlie a vstoupila do služby už v roce 1972. Toto však byla první plavba po opravě trvající několik měsíců. Na palubě bylo celkem 120 námořníků a taky jaderné zbraně. Lodi velel nepříliš ostřílený kapitán Suvorov a rovněž velká část posádky byla nezkušená. Teprve na této plavbě se měla zocelit. Proto to byla taky cvičná plavba a nikdo netušil, co z toho nakonec bude.

Ponor

Pozdě večer 23. Června 1983 dal kapitán Suvorov rozkaz ke cvičnému ponoru nedaleko přístavu, ze kterého ponorka vyplula. Po úspěšném cvičném ponoru měly přijít torpédové zkoušky. K tomu ale už nedošlo. Protože některé systémy ponorky nebyly po nedávných opravách řádně otestovány, nikdo si nevšiml, že část ventilačních otvorů v přední části lodi, byla zamčena v otevřené poloze. Jelikož si tohoto nikdo nevšiml před samotným ponorem, nikdo ani nic netušil. Po zahájení ponoru se přední zátěžové nádrže začaly naplňovat vodou a ponorka se dala do pomalého sestupu, špatně nastavené indikátory hloubky to však nezaznamenaly a ukazovaly stále nulovou hodnotu. Zmatený kapitán dal příkaz k naplnění hlavních zátěžových nádrží vodou, to ovšem neměl dělat. Najednou přetížená ponorka začala klesat velmi rychle a na palubě vznikl zmatek. Kapitán dal příkaz k vytlačení vody ze zátěžových nádrží, ale nezkušení námořníci otevřeli jak dolní (plnící) tak horní (výfukové) ventily. Než se na chybu přišlo, polovina stlačeného vzduchu se vyplýtvala. Jelikož do předních prostor ponorky otevřenou ventilací rychle pronikala voda, než se podařilo problém vyřešit, bylo uvnitř najednou 420 tun mořské vody. 14 námořníků při tom přišlo o život. Těsně před půlnocí ponorka dosedla na mořské dno, 39 metrů pod hladinou moře.

Ne každý má možnost se takto vynořit...
Ne každý má možnost se takto vynořit...

Záchrana

Kapitán Suvorov sice udělal velké chyby, ovšem odmítl zahájit cvičné torpédové zkoušky, které se měly dělat v hloubce 200 metrů, před zkušebním ponorem. Jelikož tento ponor se prováděl kousek od pobřeží a v malé hloubce, byla šance na záchranu. Vodu již nebylo možné ze zátěžových nádrží vytlačit, a tak kapitán začal přemýšlet o evakuaci posádky. Ke vší smůle tu ale byl další problém. Záchranné kapsle, kterými by bylo možné vyplavat na mořskou hladinu, byly přivařeny k trupu ponorky, nešlo je tedy použít. Kapitán tedy zavelel k zaujmutí pozic na stanovištích a čekání. Počítal s tím, že si na zemi někdo všimne, že se po zkušebním ponoru nevynořili. Za několik hodin ale bylo jasné, že pomoc jen tak nepřijde. Nezbývalo, než se pokusit o záchranu volným výstupem na hladinu, tedy plaváním vzhůru v arktickém moři. Přihlásilo se pár dobrovolníků, ze kterých byli vybráni dva stateční. Oblékli se do záchranných obleků, které měly alespoň ochránit před mrazivou vodou a přes torpédomety ponorky se jim povedlo vystoupit do volného moře a následně doplavat k hladině. Jelikož na ní nebyly žádné lodě, zamířili ke břehu, kam se jim nakonec povedlo dostat. Ovšem potíže nekončily. Hned po té, co dosáhli pevniny, byli zatčeni vojenskou policií, která podivné návštěvníky považovala za špiony. Než se vše vysvětlilo, uběhly další dvě hodiny. Nakonec se však rozběhla záchranná akce a dovezení potápěči postupně asistovali při záchraně téměř celé posádky. Pouze dva námořníci se nedostali na hladinu, jeden kvůli otravě plynem ještě v ponorce, druhý kvůli selhání srdce. Celkově tedy při této katastrofě zahynulo 16 mužů, 104 se povedlo zachránit.

Závěrem

Ukázalo se, že v poměrně malé hloubce je možné se z ponorky zachránit. I to ovšem vyžaduje, zejména v mrazivých vodách, ochranný oblek, fyzickou odolnost a hlavně odvahu. Je tam tma, není nic vidět ani slyšet. Ovšem pokud by se tehdy kapitán rozhodl rovnou zahájit cvičení s torpédy bez cvičného ponoru ve velké hloubce, a toto by se stalo dejme tomu o pár kilometrů dále, kde již moře bylo hluboké 300 metrů, nikdo by se již zachránit nemohl. Ponorku K-429 se nakonec za měsíc povedlo vytáhnout do suchého doku, kde se ukázalo, že reaktor nebyl nijak poškozen. Loď byla opravena a krátce zařazena do služby. Sloužila do roku 1985, kdy byla sešrotována. Přeživší námořníci na ní však zřejmě nikdy nezapomenou.

Je možné uniknout z potopené ponorky? Ano, ale pouze za výjimečných okolností.

V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!