link
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Ilustrační foto / foto: resdagboken

Na jeden nádech do sta metrů

Voda lidi přitahuje odjakživa. Někdo dokonce tvrdí, že jsme z ní vzešli. Ať je to tak nebo tak, potápění nás láká.

Ovšem nakoupení plastových potápěcích brýlí a šnorchlu někde v přímořském letovisku a pak se pohybovat na hladině, aniž byste dokázali prohlédnout zčeřenou vodu, se potápěním příliš nazývat nedá.

Jedinečný sport
Nasazovat bombu pro opravdu důkladné a dlouhé potápění je zase příliš složité. Nejlepší to proto mají freediveři, kteří vydrží pod vodou několik minut a dokáží se potopit opravdu, ale opravdu hluboko.

Freediving je často mylně chápán jako extrémní, adrenalinový sport. To sami freediveři neradi slyší, jelikož potápění do hlubin berou jako maximální relaxaci. Ono by to ani jinak nešlo. Musí totiž své tělo perfektně ovládat.

Ovšem kromě profesionálních freediverů, kteří se potápějí do hloubky přes dvě stě metrů a v krajních případech pod vodou vydrží třeba osm minut, jsou tu ještě amatéři. Ti tenhle sport praktikují skutečně jen pro zábavu a snad i proto, aby si dokázali, že mají nad svým tělem kontrolu.

Potápění pro smrtelníky
Často se v této souvislosti mluví o takzvaném „diving reflexu“. Ten v sobě má mít geneticky zakódovaný každý savec, tedy i člověk a je pouze na něm, aby ho v sobě objevil a aktivoval.

Na nádechové potápění, jak se freedivingu říká v češtině, existuje už i u nás řada kurzů. Pravda, málokterý vás připraví na to, abyste se stali světovým rekordmanem, ovšem to ani není potřeba.

S několikatýdenním tréninkem se vaše možnosti diametrálně rozrostou a většině lidí bude schopnost potopit se na dvě tři minuty třeba do dvaceti metrů stačit.

Mezi špičku patří i Čech
Rekreační freediving se rozhodně vyplatí praktikovat u moře. Na rozdíl od potápění s kyslíkovou bombou vás mořské prostředí mnohem lépe přijme a „neutíká“ před vámi.

Mezi špičku mezi profesionálními freedivery patří také Čech Martin Štěpánek, který je dokonce držitelem několika rekordů. V konstantní váze s ploutvemi se dokázal potopit do hloubky 108 metrů. Ztratil ho teprve loni, kdy byl překonán Herbertem Nitschem, jenž se potopil ještě o čtyři metry níže. Dnes drží rekord v hodnotě 113 metrů francouz Guillaume Nery.

V případě kategorie „no limits“ se Nitsch potopil dokonce na 214 metrů. Rekord na výdrž pod vodou na jedno nadechnutí, bez ohledu na nabranou hloubku, drží Tom Sietas, který letos v květnu vydržel pod hladinou 9 minut a 15 sekund.

Kromě vynikající fyzické kondice to musí mít špičkoví freediveři především dobře „srovnané v hlavě“. Mentalita a schopnost se naprosto zklidnit je v tomhle sportu nesmírně důležitá.

Freediving neboli soutěžní nádechové potápění se rozděluje na tři disciplíny:

Statické potápění – kdy se soutěží v ležení v mělké vodě (obličejem samozřejmě dolů) se zadrženým dechem na čas.
Dynamické potápění - opět bazénová disciplína. Spočívá v plavání pod vodou a měří se při ní uplavaná vzdálenost.
Hloubkové potápění má další čtyři podkategorie:

  • s konstantním závažím: jde o dosažení největší hloubky jen s pomocí vlastní sily. Tedy bez zátěže resp možnosti jejího odhození při vynořování, lana či dýchacího
  • s volným ponorem: diverům je povoleno se přidržovat lana, na druhou stranu jsou zakázány ploutve. Opět jde o ponoření do co největší hloubky.
  • s proměnlivým závažím: Pro ponor je možno použít zátěž- je používán tzv výtah. Pohyb nahoru je už jen na vlastních silách potápěče.
  • bez omezení: Pro pohyb směrem dolů se opět používá výtah, na hladinu se soutěžícím pomáhá vzduchový vak

Diskuze k článku:

Captcha

Počet příspěvků v diskusi: 112