Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Ilustrační foto / foto: shutterstock

Když vědci nasazují život

Vědci jsou zvláštní skupinou lidí. Často vás informujeme o jejich objevech, které jsou někdy kuriózní, jindy důležité a občas dokonce převratné.

Většina vědců provádí své výzkumy na určitém vzorku lidí, případně na zvířatech, pokud je postup potenciálně nebezpečný. Někteří se s tím ale nepářou a jdou do toho po hlavě. Své teorie a hypotézy ověřují sami na sobě, což je stojí klidně i život.

Nakazit se
Jeden z peruánských studentů medicíny Alcides Carrion byl do svého řemesla tak zabrán, že se neváhal nakazit virem, o jehož účinnosti pochyboval. Jednalo se o virus velmi nebezpečné chřipky. Carrion také chtěl dokázat souvislost jednotlivých fází nemoce.

A tak si do těla aplikoval extrakt z bradavice nakaženého hocha. Brzy se jeho stav začal prudce zhoršovat. Carrion však stále, za pomoci přátel bádal o nemoci, dokud jí nepodlehl. Nakonec se mu souvislost podařilo prokázat a tento objev byl potvrzen bakteriology o pár desítek let později.

V roce 1912 se zase ruský vědec Ippolit Deminsky snažil vyvrátit teorii, že do Ruska byl mor zavlečen cizinci. Tvrdil, že vzniknul v Rusku. A to také dokázal studiem mrtvého hlodavce. Ovšem porušil řadu bezpečnostní kritérií, morem se nakazil a zemřel.

Drastický výzkum

Nemusí ale jít jen o nákazu. Vědci jsou občas skutečně ochotni podstoupit všechno, aby vstoupili do dějin. V roce 1929 například Warner Fossman zkoumal nejrůznější kardio poruchy a jejich případnou léčbu.

Neváhal si přes žílu v ruce zavést do srdce rourku, jíž pak pozoroval pomocí zrcátka a rentgenové aparatury. Jeho výzkum vedl k řadě hodnotných výsledků, ovšem Fossman byl natolik kritizován vědeckou obcí za tento postup, že raději zahodil svou kariéru kardiochirurga a vrhl se na urologii.

Na vlastní oči
Slavný vědec Isaac Newton vstoupil do dějin přemýšlením nad tím, proč vlastně jablko padá ze stromu. Ale jeho vědecký záběr byl rozhodně širší. Zabýval se například optikou. Proto si jednoho krásného dne přišpendlil víčka k obličeji, zíral do Slunce a zkoumal, jak to ovlivňuje jeho zrak. Překvapivě neoslepl.

Později formuloval zásadní teorii o světle a jeho chování. Není však jasné, nakolik k ní jeho netradiční výzkum přispěl. Navíc nebyl sám, kdo si pohrával s očima. Například Thomas Young si na zadní stranu oka připevnil kovovou destičku.

V rychlosti je síla
V roce 1954 pokořil John Paul Stapp rychlostí rekord na zemi, když akceleroval z nuly na zhruba tisíc kilometrů v hodině za pouhých pět sekund. Jednoduše, byl rychlejší než letící kulka. To je jistě důvod k radosti, až na to, že byl vystaven přetížení 40 G, což mu zlámalo kosti v rukou, pár žeber apod. Ale přispěl tím k bezpečnosti při rychlé jízdě.

Diskuze k článku:

Captcha

Počet příspěvků v diskusi: 20