Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Smrt a odpoutání duše / foto: shutterstock

Může být vlastní smrt vzrušující?

Smrt přijde, ať se nám to líbí nebo ne. Je lepší před ní zavírat oči anebo se i tato část života dá projít s nadhledem?

Smrt vidíme všude kolem. Ne pořád a ne každý den, ale i poměrně hloupý člověk vidí, jak všichni kolem něj stárnou. Pokud není příliš bláznivý nebo domýšlivý, vidí, že stárne i on sám. A co se děje se starými lidmi vidí taky.

Při představě „smrt“, zejména „vlastní smrt“ pocítí každý člověk silné vzrušení. Obvykle je to silně negativní vzrušení. Lze pocítit v tomto případě pozitivní vzrušení? Zdálo by se, že například sebevrah může pociťovat pozitivní vzrušení. Jak ale víme z praxe, naprostá většina sebevrahů se snaží na poslední chvíli proces sebevraždy zastavit. Lze se tedy domnívat, že tento proces se snaží zastavit všichni sebevrazi, ale ti, kterým to „vyšlo“, to už nedokázali. Těžko lze zvrátit pád z mrakodrapu, když člověk už letí dolů. 

Naproti tomu někdy vidíme, že starý člověk umírá v okruhu svých blízkých, které miluje a cítí se evidentně dobře navzdory tomu, že mu tělo postupně vypovídá službu. Vidíme, že tento proces umírání může pro tohoto člověka být pozitivně vzrušující. Nic jej netlačí, jeho svědomí nekřičí. S lidmi, kterým něco dlužil, se vyrovnal. Těm, kteří dlužili jemu, odpustil. Necítí nutkání na světě něco důležitého udělat. Studiem starých lidí např. v hospicích však vidíme, že většina starých lidí něčeho lituje. Trápí je, že někomu ublížili a už to nemůžou odstranit. A co je zajímavé, litují toho, co v životě neudělali, nikoliv toho, co se jim v životě nepovedlo. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. A kdo něco dělá, každou chvíli něco pokazí. Pokažená věc ale nevadí, pokud se dá odčinit a pokud zlo nebylo záměrné.

Co se děje po smrti, nevíme. Spousta lidí si myslí, že se neděje nic. Že jednoduše nebudeme existovat. Zajímavé ovšem je, že i tito lidé zařizují své věci tak, aby měly co nejdelší trvání. Zajímavé je, že i tito lidé mají často silnější morálku než někteří „oficiální věřící“.  Přitom: proč by se chovali morálně, když by to – z pohledu zemřelého člověka – nemělo žádný smysl? Na druhou stranu často vidíme jak člověk, který o sobě neustále prohlašuje, jak je silně věřící, udělá velké zlo. Je opravdu věřící anebo jen pomocí svých proklamací manipuluje lidi kolem sebe?

Existuje tedy skutečné nebe a skutečné peklo? A jak to tam doopravdy vypadá? Pokračování odhalování skutečného nebe a pekla zase příště.

Anketa

Může být smrt vzrušujícím zážitkem?

V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!