Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Zabijačkové pochoutky / foto: shutterstock

Zabijačky – krutý mord, nebo koloběh přírody?

Zatímco dříve měl ve vesnici v chlívku prase téměř každý druhý, dnes už se lidé neobtěžují s pracným chovem a raději si vše koupí. I přesto ale některé rodiny tradici zabijaček zachovávají, ba dokonce v posledních letech ji pořádají obce či spolky jako velkou akci pro veřejnost.

Vesnická zábava i hromada práce

Vegetariáni či vegani mají určitě jasný jednotný názor na pohanské zabíjení zvířete. Zabijačky ovšem vznikly jako logické vyústění životního cyklu domácího prasete chovaného pro lidskou potřebu. V zimních měsících, protože dříve nebyly lednice či mrazáky, se většinou co nejvíce humánním způsobem prase zabilo, očistilo a zpracovalo. Co lidé nespotřebovali během akce, většinou se zavařovalo, aby vznikla dostatečná zásoba na pokrytí potřeb rodiny během celé zimy.

Lahodné jitrnice
Lahodné jitrnice – Zdroj: Shutterstock.com

Nepodcenit přípravu

Ještě než se začalo se zpracováním prasete, bylo nutné vše připravit. Muži dali dohromady kotel, sehnali všechny propriety, které rok odpočívaly ve sklepech a půdách, jako velké nože, trojnožku k zavěšení prasete, kotle k vaření a velký porcovací stůl. Rovněž bylo potřeba připravit zeleninu a další ingredience do zabijačkových produktů. Tuto část měly v rodinách většinou na starost ženy. Loupání cibule, česneku, namáčení rohlíků, vaření krup a poté krájení sádla na škvarky a zajištění občerstvení na samotné akci. Nepopulárně se tedy celá akce štěpila na pánské a dámské práce.

Do posledního kousku

Prase se zpracovalo vždy úplně celé, ani kousek nepřišel na zmar. Každá rodina dodržovala své postupy, ale ze začátku bylo vždy nutné prase rozbourat a očistit kůži a samozřejmě oddělit vnitřnosti. Ty se částečně použily do tlačenky, některé se snědly jako ovar z polévky a zbytek se pomlel do jitrnic. Většinou se připravovala od začátku zabijačky polévka bílá, tedy klasický vepřový vývar, který se využil i do tlačenky, jitrnic a jelit a rovněž jako základ pro polévku černou, krvavou. Ideální oběd z čerstvého vepřového pro účastníky zabijačky byl guláš či pečínka. Občas někdo připravuje řízky, ty jsou ale z čerstvého masa většinou tuhé.

Maso do zásoby
Maso do zásoby – Zdroj: Shutterstock.com

A kdo bude uklízet?

Odpoledne muži, unaveni z práce i požitého alkoholu jako nutné vzpruhy při práci, většinou měli volno. Ženy se daly do úklidu a dalšího zavařování zbylého masa. Pokud zbylo, naložilo se maso i do slaného láku a později za cca měsíc se udilo. I v tomto případě většinou udili muži posilnění slivovicí a uklízení zbylo na ženy a dívky.

V dnešní době, jak už bylo zmíněno výše, se koná hodně obecních zabijaček, a máme tak možnost nahlédnout na to, jak hospodařili naši předkové ovšem s jednou velkou výhodou. Jako účastníci veřejné akce se můžeme pouze dívat a debužírovat, následný úklid a nepříjemné povinnosti s tím spojené za nás absolvují pořadatelé.

 

Zdroj:

Autorský článek

Zabijačky – krutý mord, nebo koloběh přírody?

V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!