V zajetí spánkové paralýzy

Co je spánková paralýza

Fenomén, který se nazývá spánková paralýza, je řazen mezi poruchy spánku a poprvé ji takto pojmenuje britský neurolog Samuel Wilson (1878 – 1937) ve své disertační práci. Jedná se o stav, kdy se vzbudíte uprostřed noci, očima pátráte po místnosti, chtěli byste se přetočit, přitáhnout si peřinu nebo protáhnou nohy, ale vaše tělo není schopno pohybu. Slyšíte podivné zvuky a cítíte něčí přítomnost v jinak prázdné místnosti a pohltí vás panika. Zhruba takto je spánková paralýza nejčastěji popisována.

Neopodstatněný strach

Je zajímavé, že u mnoha postižených probíhá paralýza obdobně. Nesnesitelný strach po probuzení, jehož příčinu neznají, tlak na hrudi a případně také vizuální zvukové a zrakové halucinace. Lidé chtějí nějak reagovat, ale nemohou se ani pohnout, ani volat o pomoc. Pouze stále více a více propadají svému strachu. Ve skutečnosti se však jedná o stav mezi bděním a sněním. Tělo spí, mozek si částečně uvědomuje realitu, ale nedokáže ji odlišit od snů. Neschopnost pohybu je způsobena glycinem a kyselinou gama-aminomáselnou v mozku. Ty zajišťují, že ve spánku zůstáváme v klidu a neublížíme si. Ovšem při následném probuzení v této fázi si mozek stále myslí, že spí, a člověk se tak ocitá v paralyzovaném stavu.

Není spánek jako spánek

Se spánkovou paralýzou se prý v životě alespoň jednou setká až 40 % populace. Ač se to může zdát zcela nereálné, pokud se dostanete do stavu spánkové paralýzy, je potřeba zachovat klidnou hlavu a snažit se nepropadnou strachu. Také se doporučuje nespat na zádech, protože v této poloze je tělo náchylnější k tomuto stavu. Opakované prožívání spánkové paralýzy může vyvolat psychické problémy a lidé pak často končí na užívání antidepresiv.