Není sníh jako sníh: Kolik pro něj mají výrazů a proč?
Inuité rozlišují desítky specifických stavů: od čerstvého prašanu (akilokoq), přes sníh vhodný pro stavbu iglú (auviq), až po nebezpečnou břečku nebo sníh, který se kriticky boří pod sáněmi (matsaaruti). Tato terminologická bohatost nebyla projevem básnického střeva, ale neúprosnou nutností a otázkou přežití v extrémních arktických podmínkách. Přesné pojmenování textury sněhu či pevnosti ledu sloužilo jako životně důležitý komunikační kód – chybná interpretace povrchu při lovu nebo přesunu může vést k tragickému proboření do ledové vody nebo k uvíznutí v pustině.
Iglú jako geniální inženýrské dílo
Ačkoliv se dnes většina Inuitů přesunula do moderních obydlí, umění práce se sněhem jako se stavebním materiálem zůstává hluboce zakořeněno v jejich kultuře jako dovednost, která může v Arktidě rozhodovat o životě a smrti. Princip fungování iglú spočívá v mimořádných izolačních vlastnostech sněhu, který je díky své porézní struktuře tvořen až z 95 % vzduchem. V iglú může teplota dosáhnout hodnot mezi 15 °C až 20 °C, i když venku panuje mrazivých −40 °C. K tomuto obrovskému rozdílu přispívá pouze tělesné teplo obyvatel a malý plamínek olejové lampy qulliq.
Klíčem je také vrstvený vchod pod úrovní hlavní podlahy, který funguje jako studená past – těžší studený vzduch zůstává dole, zatímco ohřátý vzduch se drží u stropu, kde jsou umístěny lůžkové plošiny. Pro stavbu nelze použít běžný prašan, Inuité hledají větrem udusaný, hustý sníh, který má správnou krystalickou strukturu pro vyřezávání pevných bloků.
Tradiční strava bez ovoce a zeleniny
Jak je možné, že Inuité nikdy v minulosti netrpěli na kurděje, když v Arktidě neroste žádné ovoce? Absenci ovoce a zeleniny Inuité vždy kompenzovali konzumací syrového nebo jen minimálně tepelně upraveného masa mořských savců a ryb. Tepelná úprava totiž ničí vitamín C, který je však v syrovém stavu přítomen v orgánech, jako jsou játra nebo nadledvinky tuleňů. Skutečnou "vitamínovou bombou" je pak muktuk – kůže a podkožní tuk velryby grónské nebo běluhy. Tento pokrm obsahuje srovnatelné množství vitamínu C jako citrusové plody, což historicky chránilo celou populaci před kurdějemi.
Navíc díky vysoké konzumaci rybích jater získávají dostatek vitamínu D, který je v polárních oblastech s nedostatkem slunečního svitu nezbytný pro zdraví kostí. Tělo Inuitů se na tuto stravu adaptovalo i geneticky. Jejich metabolismus dokáže efektivněji přeměňovat bílkoviny na glukózu (procesem glukoneogeneze) a jejich játra bývají o něco větší, aby zvládla zpracovat vysoký nápor proteinů.
Jak se jim žije dnes?
Dnes Inuité obývají stálé osady a města, kde žijí v montovaných dřevěných domech postavených na kůlech kvůli permafrostu, aby teplo z domu nerozpustilo podloží. Tyto domy jsou napojeny na elektřinu, mají topení na naftu a moderní komunikační technologie. Řada potravin včetně ovoce a zeleniny v konzervované podobě je k nim, i když nelehce, dovážena. Ve skutečnosti jim ale tento civilizovanější styl života moc neprospívá a odklon od tradic se na nich celkově negativně podepisuje.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Eskymáci
https://www.stoplusjednicka.cz/mezi-snehem-ledem-jak-se-zmenil-zivotni-styl-arktickych-narodu
https://www.prahahrave.cz/slova-porekadla-rceni/eskymacke-a-inuitske-vyrazy-pro-snih/
Stovky jmen pro sníh a strava bez ovoce a zeleniny: Jak žili tradiční Inuité?
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!