MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Zapomenuta či nikoli? 

Tradiční umělecká řemesla byla již téměř zapomenuta. Díky nadšencům, kterým naše historie není lhostejná se však v poslední době obnovují i předvádějí na nejrůznějších akcích. A co si pod tímto pojmem máme představit? Tradiční umělecká řemesla můžeme dělit do několika kategorií a v sérii článků vám představíme alespoň ta, která můžeme též nazývat jako tradiční textilní techniky. V tomto článku si představíme některé z textilních technik používaných v českých zemích. V dalších si pak podrobněji jednotlivé techniky přiblížíme o něco podrobněji. I když toto téma je natolik rozsáhlé, že bychom potřebovali mnohem více prostoru. Proto tyto informace berte spíše jako seznámení či nahlédnutí do dávno zapomenuté historie. 

Nitě, uzly, copánky  

Textilní techniky můžeme rozdělit podle pracovního postupu na ty, u nichž se pracovalo s jednou nití, s jednou soustavou nití nebo s dvěma soustavami nití. Laikovi toto příliš mnoho neřekne, ale možná vám budou známější techniky bez nářadí, jako je pletení řetízku, tkaniček a copánků nebo drhání. Ano, i tyto techniky patří mezi historické, a v které době, století či oblasti vznikly, si netroufne přesně odhadnout žádný historik. Což nás ale trápit vůbec nemusí, protože to vlastně není tak moc důležité.

Důležitý je fakt, že se dochovaly i další textilní techniky, ke kterým bylo zapotřebí určité náčiní. Sem můžeme zařadit techniky mladší, jako je pletení na drátech, háčkování, pletení na cívce.

Vázání sítí síťovací jehlou, pletení na rámu – tzv. krosienkování, pletení na kobyle, paličkování, tkaní a šití krajek, pletení na formě – tzv. zapiastková technika nebo tkaní na karetkách a stavu pak můžeme považovat za historická a umělecká řemesla. 

Zdroj:

Tradiční textilní techniky, Jitka Staňková, Ludvík Baran 

Tradice Lidové tvorby, Alena Vondrušková, Vlastimil Vondruška