link
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Nepovedené filmové adaptace / foto: shutterstock

Nepovedené filmové adaptace úspěšných divadelních her

S rozvojem kinematografie se mnohé úspěšné divadelní hry dočkaly svých filmových a televizních adaptací. Občas se ale stane, že ačkoli je drama u diváků úspěšné, na plátně či obrazovce působí mdle a banálně.

Příčinou mnohdy bývají příliš velké ambice režisérů či nezdařené úpravy scénáře.

Marná lásky snaha (2000), režie: Kenneth Branagh

Britský herec, režisér, spisovatel a producent Kenneth Branagh je známý tvorbou filmových adaptací Shakespearových her. V roce 2000 se Branagh rozhodl natočit zhudebněnou verzi Shakespearovy rané komedie Marná lásky snaha.

Děj filmu byl ovšem zasazen do třicátých let minulého století a do titulních rolí byli z nepochopitelného důvodu obsazeni herci, kteří obvykle nezpívají ani netančí. Výsledek tak nedopadl zrovna nejlépe a Kennetha Branagha stál smlouvu s filmovou společností Miramax.

Zpátky na zem (2001), režie: Paul Weitz, Chris Weitz

Hrdinou divadelní hry Herryho Segalla Nebe může počkat (Heaven Can Wait) je playboy a boxer Joe Pendleton, který zahyne při pádu letadla. Vyjde však najevo, že došlo k omylu. V nebi to popletli a Joe vůbec zemřít neměl. Jelikož je po pohřbu i kremaci, sportovec je poslán do volného těla po zavražděném finančníkovi Bruci Farnsworthovi.

Hra se dočkala dvou filmových adaptací. První snímek se objevil již v roce 1941 pod názvem Záhadný pan Jordan. Joea Pendletona si v něm zahrál Robert Montgomery. Druhý film vznikl v roce 1978, tentokrát s Warrenem Beattym v hlavní roli. Zatímco tento snímek byl oceněn Oscarem a ten z roku 1941 dokonce dvěma, moderní verze Segallova příběhu s názvem Zpátky na zem (Down to Earth, 2001) diváky ani kritiky příliš nezaujala. Nebe už se zřejmě načekalo dost…

Ženich na útěchu (1999), režie: Gary Sinyor

Film o mladém nestálém muži, který se musí bleskurychle oženit, aby získal dědictví po zesnulém dědečkovi, je inspirován hrou Roie

Ne vždy jsou nové filmy lepší, než klasika...
Ne vždy jsou nové filmy lepší, než klasika...

Coopera Megrua Sedm šancí (Seven Chances) z roku 1916.

Snímek Ženich na útěku z roku 1999 není jedinou filmovou adaptací Megrueovy nadčasové komedie. V roce 1925 – jen devět let po premiéře hry – vznikl dvaapadesátiminutový němý film s hvězdou grotesek Busterem Keatonem v hlavní roli. Na rozdíl od laciné verze Garyho Sinyora, jež je plná plytkých dialogů, je snímek z dvacátých let považován ze velmi povedený.

Král a já (1999), režie: Richard Rich

Je zapotřebí trocha kuráže a drzosti, aby si některý z tvůrců troufl zfilmovat představení z Broadwaye. Obzvlášť smělé je pustit se do některého z muzikálů Oscara Hammersteina a Richarda Rodgerse.

Režisér Richard Rich se rozhodl vytvořit z muzikálu Král a já (The King and I, 1951) animovaný film. Spoléhal zřejmě na to, že když podobný trik zabral jednou – v roce 1956, kdy hra také posloužila coby předloha k animovanému filmu –, vyjde i podruhé. Spletl se. Richův film sice není špatný, ale je určen hlavně dětským divákům. Dospělým nemá – na rozdíl od předchozí adaptace a původního muzikálu – vůbec co nabídnout. Negativní kritiky na sebe nenechaly čekat.

Ženy (2008), režie: Diane Englishová

Americká komedie Ženy (The Women, 2008) se dá shrnout jedinou větou: Skupina kamarádek z New Yorku s humorem řeší své pracovní i soukromé problémy. Je vám to povědomé? Film Diane Englishové skutečně na první pohled vypadá jako spin-off Sexu ve městě, pravdou ale je, že jde o snímek inspirovaný hrou Clare Boothe Luceové.

Divadelní hra Ženy (The Women) se také dočkala dřívějšího filmového zpracování, a to již v roce 1939. Režie se tehdy zhostil George Cukor a na rozdíl od Englishové dokázal zachovat nenucený humor a divadelní atmosféru.

Nepovedené filmové adaptace úspěšných divadelních her

V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!