MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Několik jedinců ale před diktátem vítězů války nehodlalo sklonit hlavy. Otroctví už praktikovat nemohli, rozhodli se však všemi prostředky zabránit občanskému zrovnoprávnění afrických přistěhovalců. Vznikl Ku-klux-klan, organizace spjata s terorem a zastrašováním tak úzce, jak jen to jde.

Velký čaroděj
Příslušníci klanu svou organizaci nazývali Neviditelným impériem, nejvyššího náčelníka titulovali jako Velkého čaroděje a vůdcové „poboček“ v jednotlivých státech nosili jméno Velký drak. Pokud by se parta nespokojenců s výsledkem války a zrovnoprávněním černošského obyvatelstvo projevovala pouze těmito úsměvnými historkami, asi by ji každý přešel s tím, že se její stoupenci – často váleční veteráni – pomátli na rozumu. Jenže dopady Ku-klux-klanu byly mnohem strašidelnější.

Oblečeni v bílých kápích se zašpičatělými čepicemi vyráželi příslušníci Klanu na noční rejdy proti černochům. Chytali je a na odlehlých místech věšeli. Později šel teror tak daleko, že byli Afroameričani polapeni a zabiti klidně za bílého dne před volební místností, kde chtěli uplatnit své nově nabyté volební právo.

Policie, namísto aby hájila práva černochů, často nadržovala masovým vrahům z Ku-klux-klanu. Když už je někdy musela zatknout, často je podržela pouze jednu noc ve vazbě a potom je zase pustila páchat stejná zvěrstva. I proto byla organizace prakticky nezastavitelná.

Strážci zákona se na bratrstvo zaměřili teprve tehdy, když jeho členové začali psychicky terorizovat a vydírat demokratické liberály, pevně stojící za právy černochů.

Bohužel úspěch
Přelom století byl provázen slábnoucím vlivem Ku-klux-klanu, bohužel však i jeho dílčím vítězstvím. V jižanských státech se začala ustavovat tzv. „bělošská nadvláda“, která převahu bělochů nad černochy opět do značné míry legalizovala. Kvůli volební dani chodili chudí černoši zřídkakdy volit, a když už, pak jim v tom bylo často zabráněno tzv. zkouškou vyspělosti, složenou z akademických otázek, na které by sice nezvládl odpovědět ani běloch, uplatňována však byla pouze vůči černochům.

Nového nadechnutí se Ku-klux-klanu dostává po první světové válce. Černoši statečně válčili za vlast a na základě toho obhajovali svá práva, obzvlášť když viděli pokročilejší rovnoprávnost v Evropě. Nechtěli už snášet dřívější útlak a emancipovali se. Lepší živnou půdu pro nové nájezdy si rekonstruovaný KKK nemohl přát.

Pokles kvůli nacistům
V roce 1920 dosáhl vrcholu: v jeho řadách se více či méně angažovalo 15 % způsobilé populace, tedy zhruba pět miliónů lidí. Tato druhá vlna nestála už pouze na rasismu, ale také na antisemitismu, antikatolicismu či antikomunismu.

Podpora Ku-klux-klanu začala klesat v období „velké deprese“ a hospodářské krize. Hodně klesla také za druhé světové války, kdy na předáky vyšly najevo různé zločiny v čele s podporou nacismu.

Někdejší struktura bratrstva se definitivně rozpadá v šedesátých letech, kdy jsou členové obviňování z vražd a masakrů. Ku-klux-klan ale nikdy definitivně nezmizel. Momentálně je klasifikován jako skupina prosazující extrémní nenávist, byl odsouzen politiky, náboženskými organizacemi i masovými médii. Analytický odhad říká, že po světě je ještě 150 „svatyň“, v nichž se pravidelně schází na 8 tisíc členů.