Cesta „dušičky“ Coco ze sirortčince do vyšších kruhů
Nemanželská dcera podomního obchodníka Alberta Chanela a jeho družky Gabrielle Bonheur Chanel se narodila ve Francii roku 1883 a ve dvanácti letech ji dal otec i s dalšími sourozenci do sirotčince. Obyčejná a nepříliš zajímavá vesnická dívka Chanel začínala jako šikovná švadlena v obchodě s oděvy své tety. Kromě toho si však po večerech navíc přivydělávala zpěvem v kavárnách a nočních podnicích, kde také získala slavnou přezdívku Coco – francouzsky dušička nebo miláček. Ctižádostivé Coco se brzy podařilo dostat se do vyšší společnosti. Pomohl jí k tomu románek s bohatým chovatelem koní Etiennem Balsanem, vlastníkem zámku v Royallieu u Compiègne. Osudovým mužem však pro ni byl britský diplomat Arthur Capel, kterému se říkalo Boy.
Coco zůstala neprovdaná až do svých 88 let, kdy v roce 1971 v soukromém apartmá hotelu Ritz zemřela. Nouzi o milostná dobrodružství ale nikdy neměla, ať již šlo o ruského velkoknížete Dmitrije Romanova spojovaného s případem Rasputinovy vraždy, který jí věnoval tzv. perly Romanovců, o francouzského malíře a žurnalistu Paula Iribe či hudebního skladatele Igora Stravinského. Díky své schopnosti využívat pomoci a podpory mužů se ženě bez postavení, peněz a vzdělání podařilo otevřít v Paříži několik obchodů s luxusními klobouky a sportovním oblečením.
První salon si otevřela Coco v roce 1916 v luxusním francouzském letovisku Biarritz. Již její první kolekce obsahovala kousky, kterými se proslavila – košilové šaty v podobě jednodílného volného oděvu, který se nosil bez korzetu a svázaný v pase nebo proslulé malé černé. Žádný kýč a žádné volány – Coco měla jako první odvahu nabídnout ženám jednoduchost, kalhoty a vlasy ostříhané nakrátko. Pro svět módy objevila úplet, do té doby používaný jen pro výrobu prádla. Audrey Hepburn, Grace Kelly či Jacqueline Kennedy a mnohé divadelní či filmové herečky – ty všechny si novinky návrhářky Chanel oblíbily a přinesly jí slávu a úspěch.
Móda pro ženy „z ulice“
Coco pocházela z chudých poměrů, ovšem ani v prostředí smetánky nezapomínala na „obyčejné“ ženy. Právě naopak – přála si, aby exkluzivní elegance módy aristokracie zamířila z vyšších tříd doslova „do ulic“. Podle Coco Chanel měla každá žena právo cítit se krásná, sama sebou a přitom pohodlně. Svým názorem, že oblečení pro ženy by mělo být funkční a jednoduché, způsobila absolutní revoluci v oděvním průmyslu. Když byla tato královna módy na vrcholu, představovala nejbohatší módní návrhářku Francie. Její podniky měly ve 30. letech na 3500 zaměstnanců.
Pletené vesty, žerzejové kostýmky, svetry nebo námořnické kalhoty. Největší dík však Coco Chanel patří za nesmrtelné „malé černé“, které vycházely z jednoduché košilové linie, za „pážecí účes“, stojící na počátku snadných účesů pro zaměstnané ženy, a za dnes již notoricky známý parfém Chanel No. 5. Coco jej vytvořila s pomocí parfuméra Ernesta Beauxe a netajila se tím, že chodívá spávat zahalená jen do jeho vůně. A především nesmíme zapomenout na oděv, který vytvořila až v 71 letech a který ji vynesl na pomyslné módní nebe – kostým s přezdívkou „Chanel“, neboli krátké sako bez límce a sukně po kolena. Jediným významným ozdobným prvkem je lemování saka ozdobnou portou.
Bez Coco Chanel by ani dnešní móda nebyla tím, čím je
Coco netrpěla žádnými předsudky a módu přetvářela přesně tak, aby se ženám přizpůsobila, místo toho, aby se ženy přizpůsobovaly módě. Zcela novým přístupem bylo přetváření pánských střihů na pohodlné dámské oblečení pro volný čas. Dá se říct, že právě Coco Chanel vděčíme za současnou podobu sportovního oblečení. Coco vytvořila styl moderní ženy žijící stejným životním stylem jako muži – mladistvý, volný a pohodlný.
Diskuze k článku:
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
Počet příspěvků v diskusi: 1