Efekt tísnivého údolí, anglicky uncanny valley, je jev, kdy v nás cokoliv, co je extrémně podobné člověku, ale člověk to není, vyvolává strach, odpor a nedůvěru. Samotná teorie vznikla už v roce 1970, kdy ji popsal japonský inženýr Masahiro Mori, aplikoval ji tehdy ale pouze na své navržené roboty. Dnes efekt zažíváme u animací, videí, ilustrací i herního designu.
Teorie v grafu
Teorie se dá znázornit jednoduchým grafem. Na vodorovné ose leží podobnost s člověkem, na svislé ose kladná emocionální odezva. Čím více se něco člověku podobá, tím větší v člověku vzbuzuje sympatii a pocit blízkosti. Jenže když křivka vystoupá do bodu, kdy se humanoid začne člověku podobat až příliš, ale ještě člověkem není, propadne se emocionální odezva až do záporných hodnot. Opět vystoupá až ve chvíli, kdy je podoba s člověkem naprosto dokonalá.
Právě onomu propadu se říká tísnivé údolí. Je to vlastně jednoduché – zatímco robotický vysavač v nás těžko vzbudí emoce, jakmile robot dostane lidské rysy (představte si třeba robota Wall-E), začneme s ním soucítit. A když vidíme robota, který je od člověka téměř nerozeznatelný, ale mozek vnímá, že je s ním něco špatně, začne nás děsit a znepokojovat.
V mozku probíhají změny
Teorii tísnivého údolí zkoumali i neurovědci. S pomocí magnetické rezonance sledovali reakce mozku na obrazy robotů, androidů a lidí. V momentě, kdy byl promítnut obraz pohybující se androidky s lidskou podobou, proběhla v mozku negativní reakce.
Důvody, proč tomu tak je, ale přesně známé nejsou. Různé teorie pracují s evolucí, podle které si nedostatečné lidské rysy a pohyby spojujeme s nemocí a smrtí, efektem kategorického vnímání nebo konspiračními obavami, že nás roboti jednou nahradí.
Zdroje:
Tísnivé údolí. Proč nás děsí uměle vytvoření humanoidi?
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!