MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Svět není černobílý. Někdy možná můžeme závidět lidem, kteří svět černobílý mají. V podstatě jim však závidíme jen to, že „nemají problémy“, protože „mají hned jasno“. Jak ovšem toto zjednodušené „jasno“ nakonec dopadá, vidíme zpravidla nakonec na těchto jednoduchých lidech, kteří mají „hned jasno“. Vidíme, že zkratkovité (někdy nazývané „zrnité“) názory nakonec nikam dobře nevedou. Rozumně dál se dostaneme jen tehdy, když trpělivě přemýšlíme, analyzujeme a nakonec vybereme tu variantu, která je nejlepší.

Když se schyluje k obrovské ekonomické krizi, vládnoucí elita si nepřeje nic víc než právě válku. Válkou se totiž dají omluvit obrovské ekonomické problémy a bída velké části populace. Válka prostě „překryje“ špatné vládnutí. Čím více je vláda opravdu „vládou svého lidu“, tím více se snaží problémy řešit a tím méně svým lidem lže. Úroveň národa není v momentální úrovni blahobytu, ale v tom, jak moc si uvědomuje tyto procesy a svoji historii anebo bohužel naopak, jak moc na svoji historii zapomíná.

Vládnutí v době krize je pro vládu jednodušší, protože si může pomocí „výjimečných stavů“ dělat „co chce“, ale pro národ je v době krize naopak mnohem důležitější, jakou vládu má. Proč může být dnes v Maďarsku nafta za 32 Kč, když u nás je za 44 Kč je pro normálního člověka právě ta otázka, kterou řeší. Stejně tak jako otázka, proč platíme za elektřinu v průměru dvojnásobek než před rokem, když naše elektrárny vyrobí vše, co spotřebujeme a ještě zbyde velké procento na vývoz. To se skokově zvýšily platy v elektrárnách? Nebo cena uhlí? Nebo snad cena jaderného paliva, které ČEZ nakupuje s několikaletým předstihem? Ne. Neviditelně někdo někde velmi bohatne, zatímco národ strádá. A dělá s tím něco vláda?

Občas lze zachytit slova známého politika, který říká něco ve smyslu: „dál už nemůžu nic říci“. I velmi bohatí a známí lidé se bojí o svůj život, často mnohem více než „obyčejní smrtelníci“. Přijde-li takový člověk o život jinak než starobou nebo vážnou nemocí, zpravidla je to veřejnosti předloženo jako „nehoda“: předávkování léky, rychlá jízda v automobilu, pád vrtulníku….je to pochopitelné. Pokud nějaká informace, vypuštěná na veřejnost, může ohrozit připravovaný obchod astronomických rozměrů, jdou všechna pravidla stranou. Takový svět vždy byl, je a vždy bude.

Náš národ má (na rozdíl od národa ukrajinského) tisícileté trvání. Protože Římské právo je stále základem naší společnosti (a jako takové se vyučuje v prvním ročníku každé právnické fakulty), měl by každý člověk znát také známý latinský výrok „Cui bono?“ neboli: „v čí prospěch“? A měl by se tedy v této době ptát, komu prospívá Ukrajinská válka. Na první pohled je pak vidět, že je zajímavá pro výrobce nejlepších zbraní, pro dodavatele energií, dodavatele surovin, dodavatele léčiv atd….stačí o tom chvíli uvažovat.

Prezidenti Biden, Putin, Zelenskyj – kdo je v tomto příběhu kočkou a kdo myší? Kdyby prezidentu Zelenskému záleželo ze všeho nejvíce na Ukrajincích, měl by bezprostředně po zahájení ruské invaze odletět do Washingtonu a položit zde v kongresu jednoduchou otázku: „ochráníte nás? Posíláte k nám armádu?“ Pokud by odpovědí nebylo jasné „ano“, měl by letadlem obratem odletět do Moskvy a zeptat se zde prezidenta Putina: „jaké jsou vaše podmínky? Jste mnohem silnější, válka s Ruskou federací je předem prohraná.“ Pokud tohle neudělal, má nějaké jiné zájmy než životy milionů Ukrajinců. Teď se ovšem píší novodobé dějiny. Právě nyní jsou to dobří nebo špatní vládcové svých národů, kteří budou v budoucnu zatracováni nebo naopak obdivováni. Protože právě nyní ovlivňují životy budoucích generací mnohem více než jejich předchůdci.