V Sovětském svazu vládly hlavně Rusko s Ukrajinou

Hlavní město SSSR bylo stejné, jako hlavní město dnešního Ruska – Moskva. To je vcelku jasné, jako i to, že Ruská federativní svazová republika byla největší a nejrozlehlejší částí státu. Zabírala 75 procent území a žilo v ní 50 procent obyvatelstva. Nicméně druhá v pořadí Ukrajina tvořila 15 procent obyvatelstva SSSR a lidé v ní vyrostlí vládli Sovětskému svazu daleko delší dobu, než Rusové. Ukrajina měla taky ve společném státě zvláštní privilegia. Ostatních 13 svazových republik hrálo v této bývalé supervelmoci jen druhé housle.

Když se podíváme na téměř 70 let historie generálních tajemníků SSSR, Rusové byli v čele často, ale příliš se tam neohřáli. Zakladatel Sovětského svazu – Vladimir Iljič Lenin – se dá považovat za Rusa, narodil se v povolžském Uljanovsku. Jenže se na předsednické židli dlouho neohřál, podlomené zdraví mu umožnilo vládnout jen dva roky, zemřel v lednu 1924. Jeho nástupce Josif Stalin už byl gruzínské národnosti, nicméně se netajil obdivem k ruské kultuře. Ten se naopak těšil velmi dlouhé vládě, téměř 30 let až do své smrti v roce 1953. Následoval nepříliš známý ruský rodák Malenkov na krátké období, poté jej však vystřídal Nikita Chruščov na celých 10 let. Tento známý vládce SSSR se narodil v Rusku, asi 11 kilometrů od ukrajinských hranic. Ovšem už jako starší dítě se s rodinou přestěhoval do ukrajinského Doněcku, kde se dovzdělal a začal tam i pracovat. Svou komunistickou kariéru spojil s Ukrajinou, kde stoupal v žebříčku stále výš a nakonec se stal nejvyšším komunistickým vůdcem této svazové republiky v roce 1938. Jako partnerku si našel Ukrajinku Ninu Petrovnu Kucharčuk, se kterou měl dvě děti. Po Stalinově smrti, kdy se Chruščov po vnitrostranických bojích stal vůdcem Sovětského svazu, začala jeho manželka plnit roli první dámy, což do té doby nebylo zvykem. Cestovala s ním po celém světě a účastnila se různých oficiálních akcí. Proto se Chruščovovi říkalo „Cestovatel“, neboť v zahraničí i s rodinou trávil opravdu mnoho času. Bylo to v kontrastu se Stalinem, který se mimo území SSSR objevil jen jednou, a to na konferenci v Teheránu v roce 1943. Chruščov také rád chodil v ukrajinském kroji a netajil se náklonností k ukrajinské kultuře.

Po deseti letech vládnutí jej ovšem vykopl ze sedla rodilý Ukrajinec – Leonid Brežněv. Ten zůstal na pomyslném vrcholu dlouhou dobu, celých 18 let. Právě tento muž byl vedoucím představitelem SSSR v době okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, a tedy on měl konečné slovo v rozhodnutí o vpádu vojsk na naše území. Po jeho smrti v roce 1982 nastoupili na zbývajících 9 let existence státu Rusové – Andropov, Černěnko a Gorbačov. Rusové a Ukrajinci tady hráli prim.

Jestliže ruský jazyk byl ustanoven jako jeden ze státních všude na území Sovětského svazu, ukrajinština měla svá privilegia. Oficiální nápisy byly ve svazových republikách v místním jazyce a až pod ním rusky. Ovšem na Ukrajině byly pouze v ukrajinštině, taková privilegia žádná jiná republika SSSR neměla. Koneckonců, bolševici „ukrajinizaci“ Ukrajiny kromě Stalina podporovali. Toto však samozřejmě platilo i v případě ruštiny na územích Ruské svazové federativní republiky, kde nežila jiná etnika, ale pouze etničtí Rusové.

Co se týče ekonomiky, velikost Ruska samozřejmě hrála podstatnou roli, nicméně do Ukrajiny se investovalo mnoho a ve Svazu zastávala srovnatelnou roli. A tak zde byly postaveny loděnice v Nikolajevě, které produkovaly největší a nejdůležitější plavidla SSSR, dále přístav v Oděse a Mariupolu. Vznikl zde letecký gigant Antonov, který na sklonku existence státu vyrobil dodnes největší sestrojené letadlo – An 225 Mrija. Vysoké technologie na Ukrajině nezaostávaly ani v kosmickém průmyslu, strojírenský gigant Južmaš v osmdesátých letech započal s výrobou raket Zenit, schopných vynášet na oběžnou dráhu 14 tun nákladu. To jsou všechno věci, o kterých si ostatní svazové republiky mohly nechat jen zdát.

Důležitost Ukrajiny a Ruska v rámci SSSR se projevila i po jeho rozpadu. Obě země na sobě byly závislé dlouhou dobu, navzájem si totiž dodávaly nenahraditelné součástky do lodí, letadel, raket i dalších zařízení.

Ukrajina i Rusko, hlavní součásti Sovětského svazu, spolu tedy nesou dobré i zlé z období SSSR. 2. ukrajinský front se jmenovala jednotka, která v roce 1945 osvobodila velkou část našeho území, například moravskou metropoli Brno. Nedá se však říci, že nás osvobodili Ukrajinci, byli to prostě Sověti. A co se týče okupace v roce 1968 je rovněž nesmysl říkat, že nás okupovali Rusové, nebo že za celou věc mohl Ukrajinec Brežněv. Byla to okupace pěti armád Varšavské smlouvy, kde hlavní roli hrál Sovětský svaz, nicméně Rumunsko a Albánie se celé věci nezúčastnily. Nechtěly a nemusely. Za to jim jistě patří dík.

Všichni rusofilové či ukrajinofilové (a tedy i rusofobové a ukrajinofobové) a všichni politici šířící nenávist, by si měli uvědomit, že dnešní válka obou zemí jednou skončí a pak budou možná překvapeni, jak rychle se obnoví mezi oběma státy normální vztahy. Rusko a Ukrajina mají k sobě totiž po mnoho staletí budované svazky, které se ani touto válkou nepřetrhají. Ukazuje to i historie z jiných částí světa. Například v Číně jsou velmi oblíbení Japonci, kteří však tuto zemi napadli a okupovali v minulém století a na Číňanech prováděli neuvěřitelná zvěrstva.

Zdroje:

(1) https://www.japantimes.co.jp/opinion/2015/03/27/commentary/japan-commentary/chinese-tourists-love-japan/

(2) https://anlazz.livejournal.com/691174.html

(3) https://www.aircharterservice.com/aircraft-guide/cargo/antonov-ukraine/antonovan-225

(4) https://www.britannica.com/biography/Nikita-Sergeyevich-Khrushchev

(5)Ústava SSSR (dostupné online: https://is.muni.cz/elportal/estud/praf/js09/dejiny/web/prameny/10/Zakladni_zakon__Ustava__Svazu_Sovetskych_Socialistickych_Republik_-_5._12._1936.pdf)

(6) Česká Wikipedie