MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Někdo zemře ve stáří, někoho si smrt najde dříve. Někdo odejde v poklidu, tiše a náhle, někdo umírá pomalou a kolikrát bolestivou smrtí. Jak se vyrovnat s tím, když nám umírá někdo blízký?

Plíživá pomalá smrt je peklo pro umírajícího i pro jeho blízké

Občas slyšíme, hlavně od starých lidí, že nejlepší by bylo usnout a už se nevzbudit. Lidé se smrti bojí a ještě více se bojí pomalého umírání. Je to logické. Pomalé umírání jde ruku v ruce s bolestí a s postupným neodvratným chřadnutím těla. Člověk se tak stává závislým na pomoci blízkých a lékařů a lidská důstojnost pomalu ale jistě vezme za své. Umírající cítí stud a lítost nad tím, že je někomu na obtíž, příbuzní a blízcí umírajícího cítí vztek a bezmoc, protože nedokážou milované osobě pomoct.

Když nám pomalu umírá blízký člověk, musíme se s tím smířit

Někdy je verdikt lékařů neúprosný a pro naše milované je možná už jen paliativní léčba. Paliativní léčba je pro ty pacienty, u kterých již není šance na vyléčení. Pacientovi se nicméně snaží zlepšit kvalitu zbývajícího života. Pro pacienta v termální fázi onemocnění pomůže zachovat si důstojnost a pomůže i jeho blízkým. Umírajícímu se ulevuje od bolesti a zmírňují se příznaky onemocnění, které povede k úmrtí. Blízké osoby umírajícího by se měly obrnit trpělivostí a potlačit v sobě smutek. Lehko se to řekne, hůře udělá, to je jasné, nicméně pozitivně naladěné okolí umírajícímu svým způsobem pomáhá a jak se říká ulehčí mu to odchod.

Naděje umírá poslední, ale musíme stát nohama na zemi

Říká se, že zázraky se stávají. Doufat a věřit v to, že se ortel lékařů podaří zvrátit, jistě můžeme. Chce to ale respektovat i tu alternativu, že tentokrát se zázrak uzdravení nestane. Buďte v každém případě se svými blízkými, kterým nezbývá moc času. Umírající nejvíc ocení to, že nebude sám.

Zdroj:

https://psychologie.cz/o-dobrem-umirani/