Krátká rekapitulace: Co se stalo v roce 1986
26. dubna 1986 selhal experiment na reaktoru typu RBMK a došlo k parní explozi, která rozmetala střechu budovy. Grafitový moderátor vzplanul a radioaktivní mrak se rozšířil přes půl Evropy. Uvolnilo se tehdy „jen“ přibližně 3,5 % jaderného paliva, asi 6 tun roztříštěného materiálu. Přesto to stačilo na kontaminaci 150 000 km², tisíce případů rakoviny a vytvoření 30kilometrové vyloučené zóny, která existuje dodnes. Zbytek paliva ale zůstal uvnitř.
Co je v reaktoru dnes?
Původně měl reaktor přes 190 tun uranového paliva. Dnes se odhaduje, že uvnitř zůstává více než 95 %, tedy kolem 180 tun vysoce radioaktivního materiálu. Nejde už o klasické palivové tyče, ale o takzvané korium, roztavenou směs uranu, betonu, písku, kovu a grafitu, která připomíná černou lávu. Nejslavnější částí je „Sloní noha“ v suterénu, což je masa, která byla na začátku tak radioaktivní, že byste u ní umřeli za pár minut. Dnes je korium chladnější, ale stále smrtelně nebezpečné a pomalu se rozpadá na prach.
Všechno toto radioaktivní dědictví chrání obří Nová bezpečná konfinace (NSC) – největší pohyblivá ocelová konstrukce na světě, postavená v roce 2016. Je vysoká jako desetipatrová budova, váží desítky tisíc tun a má vydržet 100 let. Jejím úkolem je zabránit úniku prachu, vody a radioaktivity a umožnit budoucí vyčištění místa.
Jak by k úplnému úniku mohlo dojít?
Úplné uvolnění všeho paliva by vyžadovalo dramatický selhání konfinace. Mohlo by jít například o zhroucení starého sarkofágu pod novou halou (kvůli stárnutí nebo zemětřesení), extrémní počasí, požár, nebo dokonce válečný konflikt, nebo nečekaný průnik vody, který by mohl způsobit další chemické reakce.
Korium je nyní ztuhlé, už neteče jako v roce 1986. Ale kdyby se rozpadlo na prach nebo se rozlilo ven, znamenalo by to najednou desítky tun radioaktivního materiálu volně v přírodě.
Okamžité následky: Radioaktivní bouře
Žádná nová jaderná exploze by nenastala, reaktor už nemá podmínky pro řetězovou reakci. Místo toho by se uvolnil obrovský oblak prachu obsahujícího cesium-137, stroncium-90, plutonium a další izotopy. Vítr by ho roznášel podobně jako v roce 1986, ale v mnohem větším množství.
Během hodin by se kontaminovala půda a voda v okolí na desítky kilometrů. Pripyatská řeka by mohla zanést radioaktivitu dál do Dněpru. Lidé v blízkosti by museli okamžitě evakuovat a tentokrát by šlo o mnohem větší území než před čtyřiceti lety.
Dopad na životní prostředí: Zóna smrti na staletí
Půda by se stala neúrodnou na generace. Rostliny a zvířata by hromadily radioaktivitu v potravním řetězci podobně jako dnes v zóně, jen mnohem intenzivněji. Lesy by mohly shořet a uvolnit další prach. Dlouhodobě by plutonium (s poločasem rozpadu 24 000 let) zůstalo v zemi a ohrožovalo podzemní vodu. Evropa by viděla zvýšené hodnoty radioaktivity v ovzduší, ale ne na úrovni globální katastrofy, spíš regionální krizi s dopadem na zemědělství v Ukrajině, Bělorusku a možná i dál na sever.
Zdraví lidí: Tisíce nových případů rakoviny?
V roce 1986 zemřelo přímo na akutní ozáření desítky lidí a tisíce dalších měly zdravotní následky. Plný únik by znamenal mnohem vyšší dávky pro tisíce lidí v okolí. Zvýšilo by se riziko rakoviny štítné žlázy, leukémie a dalších onemocnění. Psychologický dopad by byl obrovský – panika, masové evakuace, ekonomické škody v miliardách eur. Naštěstí by moderní monitorovací systémy a rychlá reakce mohly omezit škody, ale zóna by se rozšířila na desítky let.
Srovnání s rokem 1986: Tentokrát by to bylo horší… ale jiné
Tehdy uniklo jen zlomek paliva, ale díky grafitovému požáru se radioaktivita dostala vysoko do atmosféry. Dnes by šlo o pomalejší, ale masivnější uvolnění už starších izotopů. Krátkodobé izotopy jako jód-131 už dávno vyhasly, takže by chyběla ta nejhorší akutní vlna. Přesto by množství materiálu bylo 20–30× větší než v původní katastrofě.
Proč je to spíše nepravděpodobné?
Nová konfinace je navržena tak, aby odolala tornádu, zemětřesení i extrémnímu počasí. Vědci ji neustále monitorují a plánují postupné vyčištění reaktoru do roku 2065. Korium se samo od sebe nerozpadne najednou, degraduje pomalu. A přestože nedávné incidenty ukázaly zranitelnost, mezinárodní společenství investuje miliardy, aby se podobné riziko minimalizovalo.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Chernobyl_disaster
https://en.wikipedia.org/wiki/Chernobyl_New_Safe_Confinement
Co by se stalo, kdyby z černobylského reaktoru uniklo všechno jaderné palivo?
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!