Do této britské zámořské komunity, kde žije necelých 250 obyvatel, se nedá letět, protože zde není letiště. Jedinou spojnicí se světem je oceán a hrstka vědeckých či rybářských lodí, které sem z Jihoafrické republiky dorazí zhruba devětkrát do roka. Jak se na takovém místě vlastně žije?
Všichni jsou si rovni, doslova
Život na Tristanu, konkrétně v jediném tamním městečku s poetickým názvem Edinburgh sedmi moří (místní mu neřeknou jinak než „The Settlement“), stojí na naprosté rovnosti. Veškerá půda na ostrově je ve společném vlastnictví a každá rodina má přidělený svůj kousek na pěstování brambor a chov dobytka.
Aby se zabránilo tomu, že někdo zbohatne na úkor ostatních, počet hospodářských zvířat je přísně regulován. Žádná rodina nesmí vlastnit více ovcí či krav než ostatní, což chrání ostrov před spásáním i sociální nerovností. Všichni obyvatelé mají v podstatě dvě zaměstnání – pracují pro místní samosprávu (například v jediné nemocnici, škole či poště) a ve volném čase farmaří.
Ekonomika postavená na humrech a známkách
Hlavním zdrojem příjmů pro ostrov je paradoxně luxusní zboží pro zbytek světa. Tristan da Cunha žije z exportu langust a humrů, kteří se loví v tamních ledových a neznečištěných vodách a vyvážejí se hlavně do USA a Japonska.
Druhým, velmi specifickým zdrojem příjmů je prodej poštovních známek a mincí. Vzhledem k extrémní izolaci ostrova jsou tristanovské známky celosvětovým hitem mezi sběrateli. Když sem dorazí loď, místní pošta má plné ruce práce s odesíláním objednávek sběratelům z celého světa.
Sedm rodin a genetická daň za izolaci
Všichni stálí obyvatelé ostrova jsou potomky původních osadníků, kteří sem přišli v 19. století. Celá komunita se tak dělí do pouhých sedmi rodinných klanů (příjmení Glass, Green, Hagan, Lavarello, Repetto, Rogers a Swain).
Tato staletá izolace a uzavřený genetický fond si však vybraly svou daň. Velká část obyvatel ostrova trpí dědičnými chorobami, zejména těžkou formou astmatu a očními vadami. Na ostrově sice funguje malá nemocnice s jedním lékařem a zubařem (kteří se sem jezdí střídat z Velké Británie), ale v případě vážného úrazu nebo komplikovaného porodu nezbývá než čekat týdny na loď, která pacienta evakuuje do Kapského Města.
Pomalý internet a jeden televizní kanál
Tristan da Cunha sice působí jako vystřižený z minulého století, ale úplně odříznutý od moderní doby není. Funguje zde internetové připojení, i když je drahé a pomalé, a místní mají k dispozici jeden televizní kanál vysílaný přes satelit britskou armádou.
Kriminalita je zde nulová – na ostrově sice slouží jeden policista, ale jeho největší starostí bývá občasné papírování nebo organizace komunitních akcí. Zamknout dům nebo auto (kterých je tu mimochodem jen pár desítek) nikoho ani nenapadne.
Život na Tristan da Cunha vyžaduje specifickou mentalitu. Člověk musí milovat klid, divokou přírodu, neustálý vítr a hlavně lidi kolem sebe, protože s nimi bude sdílet zbytek života. Pro většinu z nás je to nepředstavitelná izolace, pro dvě stovky Tristanů je to ten nejbezpečnější a nejlepší domov na světě.
Zdroje:
https://www.stoplusjednicka.cz/svatby-mezi-pribuznymi-na-zapomenutem-ostrove-v-atlantiku-bezne
https://epochaplus.cz/nejodlehlejsi-misto-k-zivotu-vitejte-na-tristan-da-cunha/
Nejopuštěnější ostrov planety: Žije zde sedm rodin a do obchodu se jede týden
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!