Asterix a olympiáda. Hnus, hrůza, děs

Ještě hůř – je to, jakoby se Zdeněk Troška přestěhoval do Francie, přejmenoval se na Le Royale with Troschka a dostal za úkol natočit Asterixe.

Kdyby to udělali amíci, tak se zase tak nedivím, že z toho vypadne taková zpotvořenina, ale Asterix je přece jen francouzská legenda a tak by člověk předpokládal, že k němu budou mít žabožrouti respekt a budou aspoň trochu chápat, v čem spočívá jeho humor.

A ne, není to vrhání veselých obličejů do dálky a přihazování vtipů, kterým by se mohlo smát jen osazenstvo zvláštní školy, a to pouze za předpokladu, že by ho při tom někdo lechtal.

Tvůrci totiž žijí v přesvědčení, že stačí zašklebit se nebo udělat popkulturní odkaz a diváci se budou válet smíchy. Jenže aby to byla bžunda, nestačí, aby Alain Delon do svého proslovu vmáčknul názvy svých starých filmů (mnohem lepších než tenhle). Nebo že bude pořád říkat „Ave já!“. Na to ani nestačí, to, že se ve filmu objeví Schumacher nebo Zidane, případně, že Brutus začne recitovat Levandulovou, nebo Obelix Shakespeara.

Do třetice... peklo
Přiznám se, že pro minulý díl Asterixe (Asterix a Kleopatra) mám docela slabost. Nemá sice nic společného s poetikou originálu, ale má zvláštní absurdní humor a drolivě suché hlášky.

Olympiáda se snaží pokračovat v jeho šlépějích, ale nemá na to. Co bylo ve dvojce vtipné, tady vyvolává jen pocit trapna. A aby to bylo ještě horši, tak tvůrci byli tak skálopevně přesvědčení, že jejich scénky jsou k uválení legrační, že se už ani nenamáhali doplnit je dějem.

Chatrná zápletka se točí kolem toho, že zamilovaný Lovestorix chce získat krásnou Irisu (že by scenáristy nenapadlo žádné vtipné jméno?) a tak musí Asterix s Obelixem vyhrát olympiádu – a jejich největším konkurentem je právě Brutus, který se navíc ustavičně snaží zabít Caesara.

Děj to žádný nemá, je to jen sled neprovázaných scének, který byste klidně mohli nasypat do pytle, promíchat a poslepu seřadit za sebe – a nikdo by si nevšiml žádného rozdílu. Všechno to korunuje finále, kdy po skončení děje a vítězství Galů na olympiádě (sorry, jestli jsem vám zkazil napětí, ale ti hodní nakonec vyhrajou) následuje ještě asi desetiminutová úmorná pasáž, ve které se najednou na plátně objeví jedna z postav minulého filmu, začne se se všemi zdravit, balit ženskou, mezitím někdo vymyslí míč, přijdou tam fotbalisté a basketbalisté a začnou předvádět triky, a tak to jde pořád dál a divák má pocit, že během filmu umřel a přišel do pekla.

Kde je zdravý rozum?

Tyhle věci u filmu obvyklé bývají pod závěrečnými titulky, podstatně kratší a podstatně zábavnější. Na tomhle je krásně vidět, že tvůrci ztratili nejen soudnost, ale patrně i zdravý rozum.

Pozitivně se dá ocenit snad jen několik záběrů, které připomínají komiksový originál... na druhou stranu vybrat na Asterixe herce, který je skoro větší než Obelix? Sorry, ale tenhle film by se měl okamžitě diskvalifikovat.

Asterix a Olympijské hry, Astérix aux jeux olympiques, Francie 2008, režie: Fréderic Forestier, hrají: Clovis Cornillac, Gérard Depardieu, Alain Delon

Hodnocení: 2/10
V kinech od: 31.1. 2008

Podívejte se na trailer: