MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Zahrádkáře lákají nejen krásnými květy a nenáročným pěstováním, ale především voňavými plody, které se dají proměnit v výborné marmelády, želé, sirupy nebo domácí likéry. Ačkoli se syrové kdoule příliš nejí, po tepelné úpravě odhalí svou jedinečnou chuť i omamnou vůni.

Ovoce, které bylo dříve běžnou součástí zahrad

Kdouloně patří mezi nejstarší ovocné stromy pěstované v Evropě. Jejich plody byly ceněné už ve starověkém Řecku a Římě, odkud se postupně rozšířily do dalších částí Evropy. V českých zahradách byly běžné ještě před několika desítkami let, později je však vytlačily modernější ovocné druhy.

Dnes se situace mění. Lidé znovu objevují tradiční odrůdy, které jsou nejen chutné, ale také odolné a nenáročné na péči.

Proč se kdoule nejí syrové?

Na první pohled připomínají jablko nebo hrušku, ale první sousto bývá pro mnoho lidí překvapením. Syrové kdoule jsou tvrdé, svíravé a poměrně kyselé. Právě proto se nejčastěji tepelně upravují.

Vařením nebo pečením se jejich dužina krásně zjemní, získá nasládlou chuť a výrazné aroma, které připomíná kombinaci jablek, hrušek a citrusů. Právě díky vysokému obsahu přírodního pektinu jsou ideální pro přípravu marmelád nebo želé, která dobře tuhnou i bez přidaných želírovacích prostředků.

Marmelády, sirupy i domácí likéry

Možností využití kdoulí je překvapivě mnoho. Nejčastěji se z nich připravují:

• voňavé marmelády a džemy,
• ovocná želé,
• domácí sirupy,
• kompoty,
• pečené dezerty,
• ovocné čaje,
• domácí likéry nebo pálenky.

Mnoho lidí si oblíbilo také jednoduchý trik našich babiček. Stačilo položit několik zralých kdoulí do mísy v obývacím pokoji nebo ve spíži. Jejich intenzivní vůně dokázala během několika dní provonět celý dům.

Nenáročný strom, který zvládne i české podnebí

Jedním z důvodů rostoucí obliby kdouloní je jejich nenáročnost. Nejlépe prospívají na slunném a chráněném stanovišti s propustnou půdou, ale při správné péči se jim daří i v našich klimatických podmínkách.

Stromy dorůstají obvykle do výšky tří až pěti metrů a na jaře je zdobí velké bílorůžové květy, které připomínají květy jabloní. Na podzim pak přichází odměna v podobě velkých žlutých plodů.

Při dobré péči mohou kdouloně plodit desítky let a každoročně nabídnout bohatou úrodu.

Proč se o kdoulích znovu mluví?

Rostoucí zájem souvisí s návratem k tradičním odrůdám ovoce a domácímu zpracování úrody. Lidé stále častěji hledají rostliny, které nejsou běžné v každém supermarketu a zároveň mají široké využití v kuchyni.

Kdoule navíc spojují hned několik předností – jsou dekorativní, krásně voní a nabízejí možnost připravit originální domácí dobroty, které se v obchodech jen těžko hledají.

Starý strom, který má i dnes co nabídnout

Kdouloně jsou důkazem, že některé zapomenuté ovocné druhy si zaslouží druhou šanci. Neosloví sice ty, kteří hledají ovoce ke konzumaci přímo ze stromu, ale každého, kdo rád vyrábí domácí marmelády, sirupy nebo likéry, mohou příjemně překvapit.

Možná právě proto se po letech znovu vracejí do českých zahrad. Nabízejí totiž něco, co moderní odrůdy často postrádají – výraznou vůni, nezaměnitelnou chuť a kus zahradnické tradice, která stojí za to uchovat.

Zdroje:

https://www.prozeny.cz/clanek/kdoule-maji-vuni-i-chut-davnych-casu-poradime-vam-co-s-nimi-3850

https://radimejak.cz/kdoulon-pestovani/

https://living.iprima.cz/zahrada/uzitkova-zahrada/kdoule-jak-pestovat-zapomenute-ovoce-kdoulovy-syr-zdravi-recept