Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Ilustrační foto / foto: Shutterstock

Koupání mezi tuleni a draky

Poslední kusy nedotčené přírody najdete v Jižní Americe v Ekvádoru a na Galapágách.

Když se řekne Galapágy, všichni si vybaví Darwina a galapágské draky. Tak jsem to měla já a taky jsem si myslela, že jsou to ostrovy, které je problém navštívit, jelikož tam pouští omezený počet lidí. Ale není to tak. Je pravda, že dostat se na Galapágy může být trošku nákladnější, ale rozhodně to není složité ani nejdražší.

magazin.cz

Na Galapágy dostanete pouze z Ekvádoru a to buď z hlavního města Quita nebo z Guayaquilu. Obě města stojí za vidění, takže je jedno, kde vaše letadlo přistane. V každém případě je na co se koukat.

Ekvádor sám o sobě je velice zajímavá země, která nejspíš představuje přesně to, co jste od jižní Ameriky čekali. Indiáni, místní trhy, smažené jídlo na ulicích, všude kolem šestitisícové vulkány. Všude je velice živo a na naše poměry i docela levně. Takových míst kromě Bolívie a Peru již v jižní Americe tolik není.

Pokud si chcete naplánovat cestu dopředu určitě doporučuji města jako je Otovalo, Quito, Riobamba, Baňos, Guayaquil či Alausí. Pro přípravu cesty může být užitečné si zamluvit ubytování, například na www.octopustravel.cz .

magazin.cz

Jelikož toho máme před sebou hodně, představím vám zajímavá ekvádorské města telegraficky:

Otavalo, malé městečko na východě Ekvádoru, známe převážně díky velkým indiánským trhům a sopkám, které město obklopují.

Quito
, hlavní město, které je rozdělené na starou a novou část. Nová část je plná barů a nočního života. Stará část je zajímavější přes den, naleznete tam množství krásných kostelů, malebné uličkyči velkou sochu panenky Marie, dohlížející na celé město. Zajímavá je také lanovka vedoucí do výšky 4200 odkud, pokud máte štěstí na dobré počasí můžete vidět všechny okolní hory a sopky včetně Chimboraza a Cotopaxi. Městským autobusem se z Quitadostanete na „Milad del mundo“ ke je vyznačen rovník.

magazin.cz


Riobamba,
malé městečko, místo odkud se dostanete na chimborazo trek, chimborazo jako takové či Cotopaxi. Riobamba je jinak příjemné malé městečko, kde je v sobotu trh, převážně pro místní, takže kdo ještě nemá dostatek fotek indiánů, může si je tam doplnit.

Baňos,
také příjemné trošku turističtější městečko, kde mají, jak již naznačuje název, termální prameny. Kromě celodenního válení se v lázních si tady můžete půjčit kola nebo něco na způsob motokáry a jet se podívat na okolní vodopády, který určitě stojí za to. Já doporučuji motokáru, jelikož předhánět se v ní v temným tunelu s náklaďákem je skutečně adrenalin… Pokud je ho stále málo, dá se svézt ve vozíku na druhou stranu rokle, vozík či lanovka, nevím, jak to nazvat visí ve výšce 100 metrů, pohon je motor z auta a je tam člověk, který řadí a přidává plyn, jako ve voze. Za dolar to stojí…

Alausí, odtud se dá dojet do výchozího bodu na Ingapirca trek, což je stará inkská cesta vedoucí k ekvádorským největším inkským památkám. Dojít tam trvá cca 3 dny, místní to zvládají za jeden den…

magazin.cz

Guayaquil, největší město v Ekvádoru, s centrem s vysokými budovami, nejzajímavější je asi promenáda kolem moře a poté schody vedoucí ke kostelu a vyhlídce. Vyhlídka skutečně stojí za to, schody jsou olemovány hospůdkami a bary, moc příjemné na strávení večera.

No a teď už konečně ty Galapágy.

Bez průvodce ani ránu

Čas na Galapágách se dá strávit několika způsoby. Buď si pouze koupíte letenku za zhruba 400 USD a doletíte buď do San Cristobalu nebo na Baltru (kousek od Puerto Ayora), což jsou jedny z nejosídlenějších ostrovů. Při vstupu na ostrovy každý zaplatí 100 USD jakožto vstup do národního parku.

Národní park je tam skoro všude. Na každém ostrově bývá jedno malé městečko s přístavem, v některých naleznete i letiště. Tam se můžete ubytovat, najíst a nakoupit, někdy jsou u městečka i volně přístupné pláže, které jsou skutečně nádherné.

Do národního parku můžete pouze s průvodcem, takže si vždy musíte zaplatit u cestovní kanceláře výlet s průvodcem, který Vás vezme na místa kam byste se nedostali. My jsme se nakonec rozhodli pro výlet strávený na lodi – 8 dní a 7 nocí, na sto let staré plachetničce pro 12 lidí a posádku.

magazin.cz


Ať žijí lachtani

My jsme přiletěli do San Cristobalu, na letišti nás vyzvedl sympatický průvodce a spolu s dalšími členy naší posádky nás odvezl na loď, již cestou jsme viděli první lachtany válející se na molu. Hned jsme si je fotili, to jsme ještě netušili, že jsou tam skutečně všude. Ubytovali jsme se na příjemné lodi, měli jsme svoji maličkou kajutu a k tomu malinkou koupelnu, vše čisté.

Lidé na lodi se zdají být milí a posádka taky. Kuchař je výborný, hned nám servíruje oběd. Odpoledne vyrážíme do nedaleké zátočky jménem Ochoa, první šnorchlování, voda je studená, ale krásně čistá. Po pár minutách naskáčí do vody lachtani a chtějí si s námi hrát, jsou neuvěřitelně hraví a stále na nás doráží.

magazin.cz

Vykouknu z vody a na skalách se sluní asi pět galapágských ještěrů (marine iguana), jsem nadšená. Netuším, že jsou tam všude. Tenhle je černý krasavec vypadající jako draci na kresbách od Lady, sluní se na černých lávových kamenech. Paráda.

Už je mi docela zima, ale pokaždé, když se objeví lachtani, zapomenu na to. Po chvíli vidím i želvu, myslím, že je to kareta zelená. Kolem je samozřejmě dost rybiček, ne tolik jako v mořích, kde je více korálů, ale tam zase nejsou draci.

Vracíme se na loď naprosto nadšení. Na lodi nás čeká svačina, chvíli se tam poflakujeme, večer máme opulentní večeři a jedeme se podívat do městečka.

magazin.cz

Pozor, žraloci
Druhý den šnorchlování na Leon Dormido, voda je naprosto ledová. Chvíli šnorchlujeme, blíž k útesu plave hejno galapážských žraloků, s nimi pár bělocípáků jen asi v patnácti metrech.

Odpoledne Isla Lobos, zase šnorchlování se spoustou lachtanů a hlavně spousta marine iguanas, kteří pod vodou žerou plankton. Z těch jsem nadšená, vidět takového tvora pod vodou je fakt neuvěřitelné.

Ráno tedy jdeme do Charles Darvin station, kde se starají o sloní želvy, mají jich asi jedenáct druhů a rozmnožují je tam. Je to zajímavé, nikdy jsem takhle velké želvy neviděla, ale přece jen to není v přírodě. Kromě želv tam mají taky Galapážský ještěry, které žijí na souši, takové oranžové potvory, podobné těm mořským, jen trošku větší.

magazin.cz

Odpoledne jsme byli na nádherné pláži, úplně bílý písek, nikde ani noha, navíc se tam v písku taky válí černí ještěři a lachtani. Stín vytvářejí mangovníky a kousek rostou stromy s otrávenými jablky.

Večer na lodi je pohoda, popíjíme rum s kolou, koukáme na hvězdy, vidíme Jižní kříž a zároveň velký vůz. Jak je to možné, nevím…

Neděle. Potápění na Floreaně – Punta Cormoran, dobré podmínky, moře klidné, příjemný dive master. Vidíme zase želvy, asi deset bělocípáků, jsou v takovém malém hejnu, vyplouvají z jeskyně, vidíme rejnoky, spoustu ryb, murény i mořské hady, hejna barakůd, hejno tuňáků docela pěkný korálový útesy a ponor skvělý.

magazin.cz

Pohled do sopky
Další den Isla isabella, kde je uprostřed sopka, taky zážitek. Jedeme na koních, kdysi jsem jezdila, tak se to dá, ale pro některé lidi je to první kůň v životě a mají z toho hrůzu. Majitel koní na koně mlaská, cváláme, klusáme, někteří jsou rádi, že se drží, ale nikdo nespadl, což je skoro zázrak.

Koukáme na ohromný kráter a pak se ještě vydáváme pěšky k sopce, která vybuchla asi před třiceti lety. Je to měsíční krajina, sem tam pár kaktusů. Moc pěkné.

Odpoledne nás čeká potápění na Lobeňa u ostrova Isabela, Děsně se těšíme, ale bohužel je to asi nejhorší ponor, jaký jsem zažila. Proudy znám, pračku ale ne. Lítat z šesti do patnácti metrů, motat se tam, nic nevidět a navíc mít špatné vybavení, kde z manometru uniká tolik vzduchu, jako bychom dýchali dva, není nic moc. Druhý den je už potápění lepší.

magazin.cz
magazin.cz

Lachtani, pápá
Odpoledne procházka na Las Tintoreras, krásná pláž, spousta lávových kamenů a na nich stovky, možná tisíce Galapážských mořských dráčků. Večer sedíme na lodi a světlo přitáhne hejno asi patnáct malých bělocípáků.

Ve středu jdeme zase na nějaký želváky, ty jsou tam taky všude, tak už je to nudnější, tak hledáme místní ptáky, všude rostou mangrovníky. Odpoledne šnorchlování, poslední. Viděli jsme bělocípáky, byli kousek, želvy, spousta ryb…

Ještě než jsme vypluli zpět nám kolem lodi kroužili dva velikánský bělocípáci, poprvé v životě jsem viděla pověstnou ploutev vyčuhující z moře, pěkné, jako v Čelistech. Škoda, že to končí. Večer jsme dostali skvělou večeři, popili jsme poděkovali posádce, ráno jsme se zabalili. Na pláži vidíme poslední lachtany a ještěry a jedem na letiště…

magazin.cz

Diskuze k článku:

Captcha

Počet příspěvků v diskusi: 101

############################################################################ # Magazin.cz (26157) / All Web (1) :