MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Co tomu předcházelo?

Na Jindřicha VII., jehož jediný syn se měl oženit s princeznou Eliškou Přemyslovnou, se v roce 1309 obrátili čeští vyslanci s žádostí o pomoc, neboť byli nespokojeni s vládou Jindřicha Korutanského.

Jindřich VII. nejprve plánoval, že Elišku provdá za svého mladšího bratra Walrama, nicméně, znepokojoval ho tehdejší chaos v Čechách a také vražda posledního panovníka Václava III.

Přes počáteční odpor a nátlak českých vyslanců vyjednal v červenci roku 1310 nástup svého čtrnáctiletého syna Jana Lucemburského na českou korunu. Pro Elišku byla stanovena lhůta, do kdy musí dorazit do města Špýr. Pokud by tak neučinila, plány sňatku Elišky Přemyslovny s Janem Lucemurským by byly zmařeny. Tím, že na poslední chvíli vyslali za Přemyslovnou rytíře Walrama, se Lucemburkové pokusili výsledek rozhodnutí o sňatku Elišky změnit, ale marně doufali, že osmnáctiletou dívku okouzlí spíše zralý muž než čtrnáctiletý chlapec.

Ovšem Eliška Přemyslovna byla velmi inteligentní a uvědomovala si, že sňatek s rytířem středního věku ji postaví do velmi podřízeného postavení, ale s dospívajícím chlapcem bude její šance na určité svobodné žití jednodušší a bude moci zasahovat do státnických rozhodnutí.

Svatba a cesta do Prahy

Dne 31. srpna léta páně 1310 proběhly zásnuby mladičkého Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou a o den později se konala slavná svatba. Poté byl Jan nucen vojensky obsadit Čechy a koncem roku přijal slib věrnosti od českých stavů, jimž potvrdil jejich privilegia. Ovšem před Prahou se vyskytl problém, město bylo obsazeno žoldnéři Jindřicha Korutanského, který se nechtěl vzdát vlády v Čechách.

Řezníci se nepárali se žoldáky a bránu rozsekali

V roce 1310 pražští řezníci hrdinně rozsekali pražskou bránu svatého Františka a za cenu velkých obětí lidských životů zahnali korutanské  žoldnéře a pomohli Janu Lucemburskému a jeho ženě královně Elišce Přemyslovně vstoupit dne 28.listopadu 1310 do města, ze kterého se cizí žoldnéři dali na útěk. V té době se stala výjimečná událost, kdy měšťané porazili profesionální vycvičené vojsko. Řezník Vodička, velitel akce, byl poté jmenován purkmistrem pražským a jeho jméno dodnes nese jedna z ulic ve středu Prahy – ulice Vodičkova. Král Jan Lucemburský udělil řezníkům za odměnu znak nesoucí bílého lva na červeném pozadí, který začaly postupně používat řeznické cechy v dalších českých městech. Tento slavný řeznický erb se lvem nesou řezníci dodnes. Král Karel IV. potvrdil výsady, které řezníkům udělil jeho otec Jan Lucemburský.

Výsady potvrzeny 

Řeznickému cechu byly veškeré jeho výsady potvrzeny i dalšími panovníky. Díky králi Sigmundovi v roce 1437 přibyl lvu na červeném praporu další ocas a koruna. Později, za krále Jiřího z Poděbrad, byla tato privilegia ještě povýšena o to, že mohl být červený prapor nošený přímo za praporem městským.  

V 15. století se u řezníků objevuje dvouocasý lev s korunou na hlavě a v 16. století lev drží mezi tlapami řeznickou sekeru. Na Moravě řezníci více používali ve svých znacích např. symboly dobytčete nebo zkřížené řeznické sekery. Dvouocasý lev s korunou na hlavě a sekyrou v tlapách je dodnes používán jako erb všech českých řezníků.

Zdroje: 

https://www.idnes.cz/hobby/domov/den-rezniku-nase-maso-bokovka.A191128_170329_hobby-domov_bma

https://www.krasno.cz/cs/aktualita/reznictvi-nese-ve-znaku-hrdeho-ceskeho-lva