MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Tzv. „reborn babies“, tedy znovuzrozené děti, jsou až znepokojivě reálné panenky. Vypadají totiž tak reálně, že dlouho neuvěříte, že nejde o skutečné děti. Mezi sběrateli se staly tyto panenky okamžitým hitem, ale touží po nich i řada prarodičů či truchlících rodičů.

Vytváří je komunita nadšenců, kteří panenky několikrát natírají, aby vytvořili dokonalou barvu kůže novorozence i se všemi skvrnkami, vlásky mají z mohérových vláken, stejně tak i řasy, dokonce i váha panenek odpovídá lidskému „mláděti“. Těla panenek navíc mohou být vybavena i přístroji, díky nimž jakoby dýchaly a bušilo jim srdíčko.

Pro tyto lidi není „reborning“ ničím úchylným a hrůzostrašným, jak o tom před časem referovala zahraniční média, považují ho jen za koníček, hobby. Prostě se snaží vyrobit z panenky co nejrealističtější dítě. Není divu, že mezi „výrobci“ jsou převážně ženy.

„Sbírám je, měním a držím je jako děti. Je to pro mě relax,“ říká jedna z majitelek takových panenek Gill, padesátiletá babička, která ale chce zůstat v anonymitě právě z toho důvodu, jak lidé na tzv. „reborning“ pohlížejí.

Příznivci tohoto koníčku uvádějí, že celé to odstartovalo ve Spojených státech na začátku 90. let minulého století. Tehdy začaly být panenky stále realističtější. Média pak pomohla rozšířit tuto myšlenku dalšího zdokonalování panenek do dalších zemí, především pak do Británie a Austrálie.

Cathy Newcombe, která panenky vyrábí a rozběhla i webové stránky věnované „reborn rabies“, říká, že tyto „děti“ mají i pozitivní terapeutické účinky. „Když držíte panenku v náručí, cítíte se dobře, uvolňuje to ty správné hormony,“ říká Cathy.

Odmítavé reakce podle jedné za majitelek „živých panenek“, šestapadesátileté Sue, vyplývají z toho, že odpůrci vidí ve figurkách jen mrtvé děti. „Já nikdy nic takového nevidím. Vypadá tak dobře a má tak zdravou barvu, že to takto vidět ani nelze,“ poznamenává Sue.

Termín „znovuzrozené“ používají příznivci panenek proto, aby oddělili svou vlastní výrobu panenek od masové produkce hraček, říká Deborah King, která se novému koníčku věnuje už tři roky a nyní prostřednictvím internetu prodává své panenky do světa.

„Má dcera chtěla sourozence, ale já už jsem nechtěla žádné další dítě. Proto jsem vyrobila panenku,“ říká 32letá matka dvou dětí. A tak to začalo. Nyní nabízí další své panenky na webu, kde mají často vlastní dívčí jména a v popisu je místo „na prodej“ uvedeno „k adopci“.   

Za týden jí přijde deset až patnáct objednávek, panenky přitom stojí od 250 do 1600 liber, v přepočtu tedy až necelých padesát tisíc korun. Většina zájemců jsou údajně sběratelé. „Pro mne je to jako umění, jsou to umělecké práce,“ říká sběratelka Gill.

Podle prodejců panenek jen desetina zájemců je z řad žen, které přišly o dítě. Jsou ale také jednotlivci, kteří mají ještě jiný důvod pro koupi. Například jistá žena koupila panenku pro svou matku, která trpí Alzheimerovou chorobou, když zjistila, že většinu času nemocná žena kouká na fotografie dětí…