link
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Ilustrační foto / foto: odditycentral.com

Domov důchodců pro bývalé prostitutky

Říká se mu Casa Xochiquetzal, což v překladu znamená Dům překrásných květin. Jeho obyvatelky však zlehka odkvétají, jedná se totiž o prostitutky ve výslužbě.

Stařeny spící na ulici
Dům je pojmenován podle aztécké bohyně lásky. Jeho zakladatelka – bývalá obchodnice s rozkoší – Carmen Munoz ho založila v roce 2007. „Nemohla jsem se dívat na to, jak se ze starých prostitutek stávají bezdomovkyně a nocují v ulicích. Rozhodla jsem se, že něco udělám, aby to bylo jinak,“ říká Carmen.

magazin.cz


Jak získat barabiznu snadno a rychle

Ovšem zřídit domov důchodců pro vysloužilé prostitutky nebylo jednoduché a samotná Carmen na to neměla prostředky.

Podařilo se jí oslovit vládu a lokální média, která jí s jejím záměrem pomohla. Vysoký politik a kandidát na mexického prezidenta, Andreas Manuel López Obrador, nakonec pustil chlup. Dal k dispozici barabiznu z 18. století, kterou prostitutka se svými příznivci proměnila v obyvatelný dům, kde teď žije 23 stárnoucích krásek.

Dům opuštěných a bezmocných

Přestože název starobince zní poeticky, o žádný luxus se nejedná. Dům se nachází ve čtvrti La Merced, která patří mezi nejnebezpečnější v celém hlavním městě Mexika. Ovšem ženy tuto drobnost nijak neřeší, jsou rády, že mají vůbec střechu nad hlavou.

„Pravidla pro přijetí nových adeptek na bydlení jsou jen dvě. Musí se jednat o ženu starší 60 let, která pracovala v sexuální branži a teď nemá nikoho, kdo by se o ni postaral,“ vysvětluje ředitelka domova, Carmen Munoz.

magazin.cz

Útěk z domova a pak ulice...
„Když mi bylo 16 let, pokusil se mě můj nevlastní otec znásilnit. Nechtěla jsem, aby se to opakovalo, tak jsem se rozhodla, že odejdu z domu. Měla jsem za sebou ale jen čtyři třídy základní školy a při takovém vzdělání si člověk dobrou práci nenajde. Chvíli jsem bydlela u jednoho muže, jenže jeho děti mě nepřijaly a chtěly, abych odešla. Tak jsem se ocitla na ulici. Když jsem si pak svým tělem vydělala pár peněz, pronajala jsem si pokoj za pět a půl dolaru na den, kde jsem žila,“ vypráví o svém osudu čtyřiasedmdesátiletá Maria Canela.

Bídný život stařenek
Smutných příběhů by se v tomto domě našlo víc. Ale ani současná situace obyvatelek Domu překrásných květin není zrovna růžová. Babičky sice přestaly vykonávat své řemeslo, ale finančně nejsou schopné se o sebe postarat.

„Mnoho těch, které zde pobývají, nemají ani na základní životní potřeby. Kolikrát slyším, že potřebují pár drobných na mýdlo, aby se mohly alespoň umýt. Snažím se jim všemožně pomoci,“ popisuje těžký život v domě Carmen. Nejlépe na tom je paní Canela, která si přivydělává prodejem sladkostí a cigaret. Její plat však nestojí ani za řeč – vydělá si sotva dva dolary.

magazin.cz

Děti nás už nechtějí vidět
Zdejší staré ženy spojuje nejen stejná profese, ale i podobný osud. Spousta z nich zůstala na stará kolena opuštěná, bez rodiny, bez dětí...

„Mám sedm dětí, které jsem živila, dala je na školu... a teď mě žádné z nich ani nenavštíví,“ říká jedna z prostitutek, která nechce být jmenována.

„Já jsem měla partnera,“ vypráví druhá obyvatelka domu. „Byli jsme spolu dvacet let, žili jsme na ulici. Nechal mě kvůli jiné, mladší ženě. Na světě mám ještě pár sourozenců, kteří žijí nedaleko. Neodvažuji se je kontaktovat. Vím, že by mě nepřijali.“

Nejsmutnější den – 10. květen
Ředitelka Carmen Munoz připomíná smutný den 10. května, kdy celé Mexiko slaví Den matek. „Když byly děti malé, milovaly nás tak, jako všechny děti milují své matky. Když ale dospěly a zjistily, čím jsme se živily, začaly se za nás stydět. Řekly nám, že je máme nechat být, že už nás nechtějí mít ve svém životě,“ říká smutně Carmen.

Každý 10. květen je v tomto domě poněkud krušno. Ženy sice pořádají menší párty, ovšem dětí, které se sem přijdou na své matky podívat, je velmi pomálu. Občas se na této malé oslavě ocitnou i cizí lidé, kteří vysloužilým obchodnicím s láskou přinesou nějaký ten malý dárek.

magazin.cz

Spolu – v dobrém i ve zlém...
„Jsou i dny, kdy je nám spolu dobře. Život na ulici je velmi drsný a člověk se postupně stává agresivním. Většina z nás je ovšem už v pokročilém věku a je ráda, že má střechu nad hlavou. Snažíme se hledat způsoby, aby nám spolu bylo dobře. Posloucháme hudbu, tancujeme, zpíváme si nebo se sejdeme v hale a vyprávíme si zábavné historky ze života.“

Diskuze k článku:

Captcha

Počet příspěvků v diskusi: 28