MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Vše, co se dnes děje, tady už v nějaké podobě v minulosti bylo. Samozřejmě, že ne úplně stejně. Je to to samé, ale pro jednoduché lidi to stejné není. Jsou utopení v úkolech každodenního obstarávání, takže stejné principy mnoha dnešních procesů s procesy v minulosti nepostřehují.

Viktor Fedorovič Janukovič byl poslední zvolený prezident Ukrajiny před Ukrajinským Euromajdanem. Byl to proruský prezident? Rozhodně ne! Tak proč ho tedy po Majdanu Putin zachránil a dnes žije klidným životem v Rusku? Připomeňme si některá fakta.

Majdan vypukl poté, co Janukovič odmítnul podepsat dohodu Ukrajiny o přidružení k EU tak, jak byla nadiktována ze strany EU. Proč to odmítnul? Protože to bylo pro Ukrajinu nevýhodné. Co ovšem podepsal, byla dohoda o těžbě břidlicového plynu s americkými těžaři na Donbasu. Zejména tato dohoda musela být pro Rusko opravdu trnem v oku: kdo si dovolí prostřednictvím amerických těžařů těžit ropu nebo plyn těsně u jejich hranic? Kdo si dovolí pracovat s Američany v oboru, kde jsou „nejlepší na světě“? Rusko přeci dodává celosvětově nejlevnější a nejlepší palivo, které se spolehlivě doručuje plynovody a ropovody všem, kdo o to projeví zájem a kdo je spolehlivý odběratel.

Poté, co vypuknul Majdan a Janukovič cítil strach o život, uprchl do Ruska. A Rusové ho ani nezabili ani neuvěznili.

Janukovič přitom po celou dobu politického života opravdu nebyl proruský. Janukovičovi předkové z otcovy strany byli litevští Poláci. Matka, etnická Ruska, mu zemřela, když mu byly dva roky. Vychovala jej babička, která pocházela z Vilniusu.

Po rozpadu SSSR se Janukovyč stal podnikatelem, do roku 1996 působil jako generální ředitel podniků na Donbasu. V srpnu 1997 se Janukovyč stal guvernérem Doněcké oblasti. Tuto funkci zastával do listopadu 2002. Průlom v kariéře Janukovyče nastal 21. listopadu 2002, kdy jej prezident Leonid Kučma jmenoval premiérem Ukrajiny. Janukovyč úspěšně udělal politickou kariéru. Stal se předsedou Strany regionů (2003) a v červnu 2004 byl nominován jako kandidát na prezidenta Ukrajiny. Prezident Kučma se rozhodl, že ho udělá svým nástupcem. Když však následující volby vedly k tzv. „Oranžové revoluci“, vstoupila Ukrajina do éry nekonečných znovuvoleb: prezidentů, premiérů, parlamentů.

Janukovyč následně opět vystřídal ve funkci prezidenta Viktora Juščenka. Janukovyč odstartoval dobře, protože ve vztazích s Ruskem pokročil. Janukovyč přitom nebránil směřování Ukrajiny ke sjednocené Evropě, a dokonce se tímto směrem vydal v listopadu 2011, kdy byl dohodnut text Asociační dohody s Evropskou unií. Stejně jako Viktor Juščenko slíbil Janukovyč Ukrajincům „evropskou volbu“, ačkoli naprosto dobře chápal, že Ukrajina bude silná pouze ve spojenectví s Ruskem. Tedy: „Evropa ano, ale nejen Evropa, musíme mít dobré vztahy i s Ruskem.“

V listopadu 2013 vedlo rozhodnutí ukrajinské vlády pozastavit proces podpisu dohody o přidružení s Evropskou unií – protože opravdu nebyla pro Ukrajinu výhodná - k vleklé politické krizi. Masové protesty začaly v centru Kyjeva, stejně jako v dalších městech Ukrajiny. Jestliže první Majdan nedovolil Janukovyčovi stát se legálně prezidentem, pak ho druhý nezákonně zbavil této pozice. Janukovyč projevil slabost tím, že nerozehnal Majdan a udělal ústupky opozici.

V důsledku střetů s policií a střelby neznámými odstřelovači v Kyjevě od 18. do 20. února zemřelo 77 lidí. Dne 21. února 2014 učinil Janukovyč ústupky a podepsal s opozicí dohodu o urovnání krize na Ukrajině, která počítala zejména s okamžitým návratem k ústavě z roku 2004, ústavní reformou a konáním předčasných prezidentských voleb nejpozději do prosince 2014. Ještě téhož dne Janukovyč odjel do Charkova, cestou však došlo k ozbrojenému útoku na kolonu. Během následujících dní byl Janukovyč s pomocí ruských úřadů převezen na Krym a poté do Ruska. Podle Viktora Janukovyče nesou odpovědnost za události z února 2014, kdy během střetů v Kyjevě zemřelo více než sto lidí, nové ukrajinské úřady. Americký režisér Oliver Stone po setkání s Janukovyčem vyjádřil názor, že „střelci“, kteří zabili 14 policistů a 45 demonstrantů a zranili 85 lidí, představují třetí stranu „se stopou CIA“.

Západ však slábne, nerodí se děti. Ty, co se narodí, jsou buď lenoši, autisti nebo transgendeři. Rodiče se bojí své děti vychovávat, protože nechtějí jít do vězení za tvrdou výchovu. Učitelé se bojí učit, a to zejména neposlušnou dospívající mládež, protože jsou za jakýkoliv nátlak perzekuováni. Většina dětí nic rozumného nedělá. Naopak Východ (a to včetně Ruska) dlouhodobě sílí. Děti jsou vedeny k tradičním hodnotám a to v souladu rodiny a státu. Rodiče z nich mají většinou radost, což ostře kontrastuje se Západem. A v této situaci nebohá Ukrajina balancuje mezi Východem a Západem tím nejnešťastnějším způsobem. Může za to Zelenský?

Zde si musíme uvědomit, že Zelenský je pouhý herec. Tedy někdo, kdo celoživotně hraje cizí myšlenky v závislosti na tom, kdo mu dá více peněz. Ano, bývalý americký prezident Ronald Reagan byl taky slavný herec a současný prezident Donald Trump je také bývalý herec. Herec umí oslovit davy, umí v divadle zahrát svojí roli tak, že mu to lidé věří. Proto je dnes herec skvělým politikem. A je úplně jedno, jestli politika programují v divadle nebo někde v zákulisí velké politické strany. Důležité je, aby herec dobře hrál – aby mu lidé věřili jeho hlavní myšlenku.

Zachrání Putin Zelenského? To nám může být úplně jedno, náš prezident to není. Ukrajinský ovšem také ne – jeho mandát dávno vypršel. Co si ale můžeme být téměř jisti: pokud jej nezachrání Rusové, přijde v nejbližším roce až dva o život a to rukama svého okolí nebo rukama Američanů. Ano, Zelenský v Rusku nebude mít tak krásný život jako Janukovič, bude mít asi jen nějakou hezkou celu s hezkou zahradou a neomezeným přístupem svých blízkých, ale to je pořád lepší, než smrt.

Co je však důležité si uvědomit: komu pomohlo a stále pomáhá utrpení na Ukrajině? Teprve, když budeme intenzivně přemýšlet, kdo profituje z dané situace, začneme postupně postřehovat příčiny a důsledky procesů, které se kolem nás dějí klidně desítky let. Kdo programuje (tedy uplácí) politiky pro svůj prospěch, jakým způsobem to dělá a proč. A začneme se podle toho zařizovat v osobním i celospolečenském životě.