Raketami stříleli po všech koutech světa všichni američtí prezidenti (Trumpa nevyjímaje), zdá se však, že Trumpovo druhé volební období bude – alespoň podle předvolební rétoriky – střílet trochu méně než jeho než jeho předchůdce. O to větší jízda to ovšem bude!
Američtí prezidenti si evidentně můžou dovolit všechno. Polovinu světových lídrů nazvat zločincem, sankcionovat jednotlivce, firmy i celé státy nebo dokonce určovat, kdo bude kde nakupovat ropu a plyn a kolik procent HDP budou cizí země utrácet za zbraně (samozřejmě hlavně americké). Zdá se však, že plány Donalda Trumpa jdou nyní ještě o kus dál a bezvýznamné se pro něj stávají již i státní hranice.
Trump ohromil všechny přítomné při večeři s kanadským premiérem dne 3. prosince 2024. Tam totiž Kanaďana napadl několika výpady směrem k závažným ekonomickým a společenským problémům, které mezi oběma zeměmi jsou. Své sdělení dokončil výhrůžkou, že se Kanada stane 51. státem USA, pokud Kanada problémy nenapraví - samozřejmě, nenapraví z jeho zorného úhlu. Zorný úhel kanadského premiéra ho příliš nezajímal. Ten se dle přítomných svědků celé události jen nervózně smál.
Jenže Kanada nejsou USA. Například, celá východní část (zejména provincie Québec), více než čtvrtina obyvatel Kanady, mluví francouzsky a angličtina zde není ani úředním jazykem. Kanada byla dlouhá desetiletí zemí, kde se dobře žilo, která si vždy zakládala na svobodě a která se nikam nehnala. Kanada USA vždy podporovala, současně si vždy zachovávala svoji cestu a svoji svobodu. Potíž Kanady je v tom, že je „obklopena USA“ a USA jsou zhruba desetkrát větší (co do počtu obyvatel) než Kanada. Spojeným státům se tedy nemůže postavit takřka v ničem a pokud si velký Donald usmyslí, Kanadu začne pomocí nejrůznějších restrikcí zubožovat do té míry, že Kanaďanům nezbude, než nakonec stejně ustoupit. Kanadský ministerský předseda to moc dobře ví a tak se jen nervózně smál – a doufal, že to Donald Trump nemyslí vážně.
Pokud někdo po tomto incidentu zbystřil pozornost, o necelé dva týdny později musel rovnou vyskočit ze židle. D. Trump totiž prohlásil, že by USA měly usilovat o získání kontroly nad Grónskem. „Je naprosto nepřijatelné, aby od takzvaného spojence přicházely hrozby převzetí kontroly nad naším územím,“ napsal následně dánský konzervativní politik Rasmus Jarlov na síti X.
Pokud bychom byli před volbami, možná bychom mohli – s největším sebezapřením – brát tyto události jen jako snahu o přilákání voličů. Ale v tuto chvíli?
O pár dnů později nastupující americký prezident odhaluje další americké plány: pokud Panama nebude Panamský průplav spravovat přijatelným způsobem (myšleno samozřejmě podle Američanů), mohl by požadovat předání správy nad vodní cestou Spojeným státům. Středoamerická země vybírá podle něj nadměrné poplatky za využívání kanálu.
Ještě zajímavější jsou nejčerstvější informace hovořící o tom, že Grónský premiér avizuje referendum o nezávislosti. Prohlásil totiž: „Naše spolupráce s ostatními zeměmi a naše obchodní vztahy nemohou nadále fungovat pouze prostřednictvím Dánska“. Pardon: co je to Grónsko? Grónsko je 56 tisíc obyvatel, kde má „hlavní město“ Nuuk necelých 20 tisíc obyvatel. Je to tedy podobné, jako by například starosta Domažlic chtěl udělat referendum za nezávislost okresu Domažlice. Ano, mohli by se odkazovat na historické Chodsko, které mělo svoje centrum právě v Domažlicích, kde Chodové měli od panovníka určité výsady. Nikdy však taková hrstka lidí nemůže být opravdu nezávislá. Hovoří nyní Grónský „premiér“ již zcela podle not Donalda Trumpa? Téměř každý politik má svoji cenu a cena ministerského předsedy Grónska s jeho padesáti tisíci ovečkami příliš vysoká nebude. Tedy – nejprve „přesvědčíme“ 50 tisíc lidí, že nezávislost je to pravé, abychom je o pár let později přesvědčili, že nezávislost dobrá není a lepší bude se přichýlit se SAR (Svazu Anglosaských Republik, tedy konfederace USA, Kanady, Velké Británie a Austrálie podle modelu současného Švýcarska), protože geograficky přeci do kontinentu „Amerika“ jako „svobodní Gróňané“ patříme. Hodí se sem známý výrok jednoho známého Američana (Al Capone) z roku 1935: „Vlídným slovem a namířenou pistolí dokážeš víc než jen vlídným slovem“.
Než začnou létat rakety a střílet tanky, funguje měkká síla: mazání profilů nepohodlných osob na „našich“ sociálních sítích, financování opozice našimi půjčkami, našimi fondy a neziskovkami, zabránění financování skupin s rozdílným názorem, protože financování jakýchkoliv projektů uskutečňují „naše“ banky. Mám-li dvě stejné rostliny a jen jednu zalévám, mohu po čase říci: „tato rostlina je lepší než tamta!“ A pokud příchozí člověk neví „co bylo předtím“, jen přikývne: „ano, je to pravda, tohle je ta lepší rostlina, jediná, která tady pořádně roste! Vlastním-li nějaké médium a důsledně za redaktory vybírám například jen ateisty, mám zaručeno, že se v mém médiu nebude nikdy psát o Bohu a pokud bude, s jistotou jen negativně.
Pokud se ještě pořád používá jen tato „měkká síla“, pořád svět ještě trochu funguje, protože pořád ještě platí nějaká pravidla. V tu chvíli si ani světový četník, jak se USA již dlouhá desetiletí nazývají, nemůže dovolit všechno (i když by s námi obyvatelé Srbska, Libye, Iráku, Vietnamu a dlouhé řady dalších míst na Zemi asi polemizovali). Aktuálně je však situace taková, že USA přestávají podporovat všechny své spojence a začínají je pouze vysávat, pokud je jim to těmito zblbělými „spojenci“ dovoleno. USA dosáhly toho, že Evropa nemá levnou Ruskou energii – a jaký je výsledek? Většina chemické výroby Evropy se už přestěhovala za levnými energiemi do USA a hutní a strojírenská výroba je v závěsu. Deindustrializace Evropy bude znamenat její obrovské zchudnutí. USA odstoupily od Green Dealu, který byl sice neekonomický, ale vedl by k čistšímu životnímu prostředí, kdyby byl prosazen na celém světě. Evropa, která v tuto chvíli již jako jediná Green Deal zachovává, tedy pět procent obyvatelstva planety Země, těžko prosadí nějaký životní styl, tedy honbu za ekologií, když 95 procent obyvatelstva planety Země jde jiným směrem a jen pozoruje, jak Evropa chudne. Každý se dnes může přesvědčit, že evropská měna EURO poklesla proti americkému dolaru již asi o dvacet procent a to se pokles evropského průmyslu ještě nezastavil. A to za situace, kdy se USA stále zadlužují rychlostí cca. 3 miliardy dolarů DENNĚ. Pro představu: USA vytvoří denně takový deficit, který by zafinancoval stavbu cca. 60 kilometrů našich dálnic. Naši kompletní dálniční síť by tedy USA „projedly“ za necelý měsíc, dálniční síť Německa za cca. půl roku.
Co dělat v situaci, kdy nás blízký přítel podtrhne? Poplakat si – a jít dál. Vzpomenout si na naše kořeny, kdo jsme, co chceme, co cítíme, kam chceme jít. Byli jsme zde již před tisíci lety a po celou dobu jsou mezi námi bohatýři (i když těch byly v různých dobách opravdu velmi různé počty). K těmto našim velikánům se musíme vztahovat, ne k mlátičkám z amerických filmů. Ano, milovali jsme (a budeme milovat) Elvise, Jona Bon Joviho, Chevrolet Corvette, Pulp Fiction i Matrix a celou nádhernou „americkou svobodu“. Ale ta v současnosti již není. Zmizela někde mezi sociálními sítěmi, Wall Streetem, Green Dealem a Covidem.
Jediného pravého pomocníka najdeme na konci své paže. Doufat, že nám někdo vyřeší naše problémy, je pošetilé. Co svět světem stál, národy si své problémy musely vyřešit samy. Pokud to nedokázaly, zanikly. Lidé, žijící na území Zemí Koruny české, vždy vyvažovali Východ a Západ. Když jsme v minulosti s jednou stranou přerušili kontakty, nikdy nám to nic dobrého nepřineslo. A tak je tomu i nyní.
Zdroje:
Trump: spolkne USA, Kanadu a Grónsko?
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!