Hyperfantazii má podle odhadů asi 3 % lidí na světě. Jejím opakem je afantazie, kdy lidé naopak vůbec neumí vytvářet vizuální obrazy. Rozhodně to ale nemusí být tak skvělé, jak to na první pohled zní. Člověka totiž může hyperfantazie snadno zahltit a přetížit.
Dětský mozek je jiný
Nejvíce se s hyperfantazií setkáváme u dětí, ale postupem času mizí. Dětský mozek totiž ukládá vzpomínky a zážitky s neuvěřitelným množstvím detailů, zatímco ten dospělý se raději přepne do úspornějšího režimu a začne přemýšlet více v pojmech. S hyperfantazií se typicky pojí obrovská kreativita a schopnost tvořit, ale i fotografická paměť. Lidé s hyperfantazií často zažívají i takzvanou synestezii, tedy například vidí barvy, když slyší hrát hudbu.
Vzpomínky lidí s hyperfantazií jsou velmi barvité a detailní. Ví, co měli v daný okamžik na sobě, co cítili i slovo od slova to, co kdo řekl. Stejně tak ale dokáží detailně popsat i své představy o budoucnosti. Proto umí velice dobře plánovat, jednoduše si vše představí dopředu.
Vše není tak růžové
Jenže hyperfantazie má i své stinné stránky. Zejména jde o sklony k depresím, představivost totiž funguje jako zesilovač. Pokud lidé s hyperfantazií myslí na pozitivní věci, může je to nabudit, když si ale budou představovat něco špatného, v hlavě vše vidí tak realisticky, že jim stoupne tep a mohou se dostat do úzkostí. Zkrátka vše prožívají až příliš silně.
Jako další nevýhodu kromě emočního zahlcení lidé s hyperfantazií uvádí snadné rozptýlení vnitřním světem, nepochopení okolí a problémy ve vztazích. Někdy pro ně může být těžké rozlišit, co se skutečně stalo a co si jen představují.
Zdroje:
Co je to hyperfantazie? Mají ji jen 3 % lidí na světě
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!