MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Překvapivě velká část světa si stále nemůže užívat výdobytků demokracie, kterou v našich zeměpisných šířkách považujeme za tak samozřejmou, jako že zítra vyjde slunce (komunismus byl zapomenut natolik rychle a absolutně, až by jeden neřekl, že od jeho pádu uplynulo teprve dvacet let).

Mnoho lidnatých afrických zemí stále trpí pod krutými autoritářskými vládci. A země s největším počtem obyvatel na světě – Čína – má do demokratických práv a svobod dále, než se na první pohled může zdát.

Žebříček nejhorších diktátorů, za jejichž vlády se dějí největší krutosti a antihumánní akty, má tak své opodstatnění, jakkoliv je jeho seřazení diskutabilní.

Historik a univerzitní profesor David Wallechinsky má ale určitý kredit, navíc spolupracuje s organizacemi monitorujícími dodržování lidských práv ve světě, takže jeho žebříček je možné považovat za hodnověrný.

A vítězem se stává…Kim Čong-il!

Z vítězství se letos může „těšit“ severokorejský vůdce Kim Čong-il, který se v popředí žebříčku drží nejdéle ze všech. Není divu, jeho režim patří k nejhorším na světě. Občané Severní Koreje nejenže nemají prakticky žádná práva, většina z nich k tomu neuvěřitelným způsobem živoří.

Kim Čong-il navíc neváhá přistupovat ani k velmi obskurním trestům za malicherné přečiny, jako je šíření „americké propagandy“. Tresty mohou postihnout až třetí generaci potomků původního viníka a výjimkou není posílání lidí do pracovních táborů. Podle hrubých odhadů v nich strádá na 200.000 lidí.

Severní Korea je stále velkou jadernou neznámou. Američanům sice přislíbila (výměnou za tučnou finanční pomoc), že svůj atomový program zastaví, nesplnila však ultimátum a do konce loňského roku nepředložila všechny požadované materiály. Spekuluje se o tom, že svůj jaderný výzkum chce odprodat Sýrii.

V Súdánu a Barmě se nežije příjemně
Druhé místo obsadil loňský vítěz Omar Bašír ze Súdánu. Jedna z jeho metropolí, Darfúr, je dlouhodobě sužována etnickými boji mezi vládními jednotkami a domorodým obyvatelstvem. Bašír se neprojevil zrovna jako lidumil a jeho armáda se na civilistech dopouští značných zvěrstev. Uchýlil se dokonce k plošnému bombardování oblasti. V Dárfúru nyní operují kontingenty OSN i Africké unie, které situaci aspoň trochu stabilizovaly, zdaleka však nevyřešily.

Na bronzovou příčku se vyšvihl vůdce barmské junty generál Than Shwe. Armádní velitelé jsou u moci už dlouhých devatenáct let a lidé pod jejich jhem doslova úpí. Zdejší obyvatelé patří vůbec k nejchudším na světě. Velitelé jsou totiž naprosto neschopní vládnout, ocitli se v mezinárodní izolaci (stále však ve velkém obchodují s Čínou) a jakýkoliv občanský odpor potlačují krutým násilím.

To se v plném rozsahu ukázalo právě loni, kdy se duchovní, zdejší mniši těšící se značné úctě, pokusili rozpoutat revoluci. Barma se sice dostala na první stránky novin, hovořilo se o stovkách a tisících mrtvých, zpřísnily se sankce ze strany USA a Evropské unie, ovšem po potlačení vzpoury se jede ve starých kolejích.

Čína a Saudská Arábie také nejsou svatoušci
Pro někoho může být překvapivé, že za čtvrtého nejhoršího autokrata je považován král Abdulláh, vládce bohaté Saudské Arábie. Vždyť to je přeci ta země, se kterou čile obchodují Američané, není-liž pravda? Je, dokonce jí prodávají své zbraně, protože jim pomáhá v boji proti extrémistům. Jenže přesně takový přístup měly USA v osmdesátých letech i vůči Iráku – a jak to dopadlo.

Saúdové jsou každopádně jednou z nejtvrdších společností na světě, kde se většina věcí řídí islámským právem šaría. To je velmi konzervativní a ústí ke kuriózním rozsudkům, nad kterými zůstává rozum stát. Například žena, která je znásilněna, putuje do vězení na půl roku – a to ještě jen proto, že zrovna tento případ bedlivě sledovala západní média, jinak by pravděpodobně padl tvrdší trest. Zcela běžně se zde kamenuje za cizoložnictví, přičemž v podstatě stačí jen nařknutí ze strany muže. Ženy zde musí chodit zcela zahaleny a krom jiného nesmí řídit auto!

Na pátém místě se umístil prezident Číny Chu Ťin-Tchao. Je pravdou, že západ nejpočetnější zemi světa raději moc nepopouzí upozorňováním na nedodržování lidských práv, a to jednoduše proto, že Čína je stále významnějším hráčem na mezinárodním trhu.

To nic nemění na tom, že rozsudky smrti tu padají jako na běžící pásu, stejně jako rozsudky vůbec – 99% u soudu projednávaných případů končí trestem. Rozporuplnými prostředky je udržována tak zvaná politika jednoho dítěte. Ženy čekající druhého potomka jsou často nuceny k potratům v pokročilé fázi těhotenství.