MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

V roce 2008, konkrétně 17. Února, vyhlásila bývalá autonomní oblast Srbské republiky nezávislost. Stalo se tak po občanské válce, ve které kosovští Albánci usilovali o nezávislost.

Trocha historie

Z nedávných dějin této oblasti je důležitý rok 1946, kdy vznikla Kosovsko-Metohijská oblast v rámci Srbské republiky Jugoslávie. Měla nižší úroveň samosprávy, než například srbská Vojvodina, až do roku 1963, kdy se autonomie dostala na její úroveň. Název Metohija byl z názvu vyjmut v roce 1974, kdy zůstalo už jen Kosovo. Část Metohija se liší od ostatního Kosova zejména florou a faunou, kde se projevují vlivy Středomoří, kdežto ostatní část Kosova se naopak v těchto aspektech podobá centrálnímu Srbsku. Co se týče obyvatelstva, v rámci Jugoslávie jej tvořila albánská většina a srbská menšina, jejíž procento bylo asi 23 procent. Po dobu existence Jugoslávie se poměr těchto národností příliš neměnil. Po zániku SFR Jugoslávie ovšem začalo procento Albánců výrazně narůstat. V roce 1989 srbský prezident Slobodan Miloševič v rámci nové ústavy výrazně snížil autonomii této oblasti a problémy začaly narůstat. Konflikt vygradoval o osm let později občanskou válkou mezi silami Svazové republiky Jugoslávie a Kosovskou osvobozeneckou armádou (UCK), na jejíž stranu se nakonec připojila Severoatlantická aliance (NATO). Po intenzivním bombardování Jugoslávie se nakonec dosáhlo příměří a jugoslávské jednotky se stáhly. Následovalo období správy Kosova protektorátem OSN, které trvalo až do Února 2008. Tehdy došlo k jednostrannému vyhlášení jeho nezávislosti.

Nezávislost a uznání

S obyvatelstvem necelých dvou milionů obyvatel se Kosovská republika jala úkolu ustanovit diplomatické vztahy s ostatními zeměmi. Hned v prvním období, tedy v roce 2008 se to s poměrně velkým úspěchem dařilo. Den po vyhlášení nezávislosti uznaly Kosovo jako samostatný stát Spojené státy americké, hlavní podporovatel těchto změn, a do konce roku i většina států ve sféře jejich vlivu. A nejen jich. 31.Prosince 2008 uznávalo nový stát už 53 zemí. Trend pokračoval i nadále a o pět let později přesáhl počet států uznávajících Kosovo už celou stovku. Pak se ale situace začala měnit a nové diplomatické vztahy se příliš neobjevovaly.

Srbská iniciativa

Srbsko, které Kosovo považovalo jako svou nedělitelnou součást, se ale se situací nehodlalo smířit a začalo vyvíjet diplomatickou aktivitu, která nakonec přinesla výsledky. Prvním státem, který vzal zpět své rozhodnutí uznat Kosovo, byl maličký Surinam. Stalo se tak 27.Října 2017. A následovaly další státy. Celkem se za poslední dva roky Srbsku povedlo přesvědčit 12 zemí, aby své rozhodnutí přehodnotily. Zatím se jedná o nepříliš velké státy, ovšem některé z nich přeci jen stojí za povšimnutí. Největší z nich je Madagaskar, země s 24 miliony obyvatel, která uznávala Kosovo zhruba 1 rok, až do 7.12.2018. Počet států, se kterými má Kosovo oficiální diplomatické styky se tak snížil na rovnou stovku.

Aktuální situace a paralely

Je vidět, že státy mohou vrátit své rozhodnutí o uznání nezávislosti i po velmi dlouhé době, například 10 let. Zatím většina států světa Kosovo uznává, konkrétně je poměr 100:93. Podle počtu obyvatel ovšem Kosovo prohrává. Nejlidnatější země světa, tedy Čína a Indie jej neuznaly. I další velké země, s obyvatelstvem přes 100 milionů obyvatel, zatím většinou považují tuto malou zemi za součást Srbska. Z nich navázaly diplomatické vztahy pouze Spojené státy americké, Pakistán, Nigérie, Bangladéš a Japonsko. V zemích Evropské Unie stále neuznávají Kosovo státy Řecko, Španělsko, Slovensko, Rumunsko a Kypr. Je možné, že se k nim časem přidá i Česká republika? To zůstává otazníkem.

Kosovská republika je však přesto úspěšnější, než podobné případy odtrženeckých provincií, jako je Abcházie a Jižní Osetie, které se téměř stejným způsobem oddělily od Gruzie. Ty uznává jako samostatné území pouze pět států s tím, že další dvě malé zemičky v Tichomoří (Vanuatu a Tuvalu) své uznání nakonec také stáhly.

Co to ale znamená pro samotné Kosovo? Uznání jako takové je sice důležité, ale zase tak zásadní roli pro budoucnost státu nepředstavuje. Například Taiwan, odtrženeckou čínskou provincii, uznává pouze 16 států světa s malým významem, přesto se lidem v něm žijícím daří dobře a spolupracuje s ostatními na základě neoficiálních vztahů. A dokonce i Sovětský svaz, obrovská a dnes už neexistující země, čekal na uznání Spojených států amerických až do roku 1933, tedy asi 11 let od svého vzniku, přesto se tuto dobu rozvíjel a nakonec se stal supervelmocí.

Počkejme si tedy, co s Kosovem bude v následující dekádě. Nezáleží úplně na ustanovení diplomatických vztahů, ale spíše na úspěších jeho obyvatelstva se ve světě prosadit, ať už po obchodní nebo kulturní stránce. Zatím to příliš nadějně nevypadá.