MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Madrid je největším a zároveň hlavním městem Španělska. Má přes tři milióny obyvatel a založili ho už v polovině 9. století Arabové. Jejich vliv je tu dodnes zřejmý snad na každém kroku. Právě Arabové totiž obložili Madrid kachlíčky. V 19. století tuto módu samotní Madriďané vylepšili, když začali využívat dlaždičky jako reklamní plochu.

A tak všude po městě najdete hospůdky, ale i kadeřnictví či běžné obchody ozdobené kachličkami s nejrůznějšími obrázky a výjevy. Tenhle styl vtiskává městu unikátní tvář. Z kachliček jsou zde sestaveny i názvy řady ulic na nároží domů.

Největší španělská vesnice

V Madridu, který se ve velkoměsto proměnil teprve nedávno, žijí skoro samé „naplaveniny“. Téměř každý obyvatel má dva domovy. Jeden v Madridu a druhý tam, odkud pochází. I když jde o velkoměsto, připadáte si tu jako na vesnici. V malých uličkách se každý s každým zná, parky jsou na každém rohu, spousta zeleně se mísí s proudy aut na širokých bulvárech.

Třeba "Casa de Campo" na západním okraji Madridu je hodně rozlehlý parčík, vždyť je to také původně královský revír. Dnes jsou to veřejně přístupné plíce Madridu. Je tu zábavní park a ZOO, vede sem i lanovka.

Také park Retiro v centru města s umělým jezírkem a spoustou sportovišť i vycházkových cest nabízí odpočinek od neustálého ruchu spěchajícího města.

Madrid nemá žádný oficiální symbol. Každý si ho může zvolit sám. Pro někoho je to korida, flamenco, pro jiné zas fotbal.

Fanoušci slavného a úspěšného velkoklubu Realu Madrid si za symbol svého města vybrali sochu bohyně Cibeles ve voze taženém dvěma lvy na náměstí u hlavní pošty. Sem chodí, když jejich klub zvítězí. A bohyni dávají kolem krku svou klubovou šálu.

Dalším možným symbolem města je bronzová socha medvěda na náměstí "Puerta del Sol". U tohoto medvěda si lidé dávají sraz jako Pražané „u koně“, je to nultý kilometr silnic rozbíhajících se po celém Španělsku, je tu jediný stánek s novinami otevřený nonstop, je tu budova, kde diktátor Franco týral politické vězně a jsou tu hodiny, které bijí jen na Silvestra ve vysílání celostátní televize.

Nebo že by městským symbolem bylo sousoší na náměstí "Plaza de Espaňa"? Tam jdou do boje s větrnými mlýny sehraní Don Quijot a Sancho Panza s Dulcineou, na cestu je vyprovází vypravěč Cervantés.

Madrid má několik čtvrtí a každá je odlišná. Vedle židovské tu je čtvrť gayů a lesbiček zvaná "Chueca". Pak zase čtvrť slavných spisovatelů "Huertas", což je čtvrť slov. Právě tady žila řada slavných španělských spisovatelů zlatého 17. století (Cervantes, Lope de Vega). Na chodníku v ulicích této čtvrti najdete zlatými písmem vypsány citáty z jejich děl.

Pak je tu zase velkoobchodní a zároveň alternativní čtvrť "Lavapiés". Tady žijí skoro samí přistěhovalci a většina obchodů tu prodává jen ve velkém.

Maňana aneb ztratí se i mrtvola

Mnoho slov pochází právě ze španělštiny. Mezi jinými i „maňana“. Tohle slovo vystihuje celé Španělsko a samozřejmě i Madrid. Maňanu cítí asi každý Madriďan v duši. Pohoda, klídek, žádné nervy. A tak není divu, že se těmto povahám může stát leccos.

Tak třeba dokázali ztratit mrtvolu slavného malíře Velázqueze. Ten zemřel roku 1660 a byl pochován v kryptě jednoho kostela. Jenže když Napoleon jmenoval svého bratra španělským králem, tak se Madrid začal měnit tak, aby připomínal Bonapartem milovanou Paříž. Nechtěl tu křivolaké uličky, ale náměstí.

Proto nechal zbourat řadu domů i kostelů, mezi nimi i ten s mrtvolou slavného malíře. Na mrtvolu si při bourání kostela zrovna nikdo nevzpomněl, a i když ji pak hledali i archeologové, Vélazqueze už nikdy nikdo nenašel.

 

Vyrazte do ulic po setmění
Každopádně snaha bavit se, nic neřešit, užívat si, tahle madridská "maňana", je úžasná hlavně večer. Madrid žije hlavně v noci, říká se, a je to pravda. Po setmění se uličky zaplní natolik, že se pomalu nedá ani projít. Lidé postávají před hospůdkami, bary i nóbl restauracemi, vykládají a občas si odskočí k obklíčenému pultu pro drink.

Našlapané hospůdky žijí čilým životem, všude voní tapas, víno i cerveza (pivo) tečou proudem, tohle prostě nesmíte propásnout...

Pohyb po městě zajišťují vlastní nohy, případně místní hromadná doprava nebo okružní turistické autobusy. Jsou dvoupatrové, v horním patře otevřené a fungují tak jako pojízdná vyhlídka po městě. Jezdí celý den, můžete kdykoliv nastoupit a vystoupit, cestou si v několika jazycích poslechnout, co kolem sebe vidíte. Na cestu potřebujete tzv. Madrid Card.

Tato karta umožňuje vstup nejen do turistických autobusů, ale i zdarma do MHD a do většiny muzeí. Dostanete i slevy v některých restauracích a obchodech.

Bydlení je určitě nejlepší v centru, dá se tu bydlet levně. Třeba v hostelu Cervelo na ulici Atocha 43, kde jsme přespávali my, vás noc vyjde zhruba na 30 euro za osobu. Více možností ubytování najdete například zde.

Lze ale spát ještě levněji, v městském paláci v Cats Hostelu seženete nocleh za příjemných 15 euro na osobu včetně snídaně, jsou tu obří sály plné postelí i nějaké dvoulůžáky.

Město nyní prochází náročným programem renovace, opravuje se tu kde co, je tu rámus, do toho auta, skútry, flamendři, zkrátka, kdo má lehké spaní, měl by si přibalit i špunty do uší.

1. sednout na lep taxikářům

Na letišti Barajas si pěkně stoupněte do fronty na oficiální taxíky, po halách sice pobíhají ti nelicencovaní, ale na ty pozor - jsou to pořádní vydřiduši.

Mezi Realem a Barcelonou panuje ohromná rivalita, naprosté nepřátelství. I když kupodivu na stáncích jsou k dostání i upomínkové předměty FC Barcelona. Vedle Realu hraje v Madridu i Atlético.  

3. chtít rozpočítat útratu

"La cuenta, por favor!“ Chcete platit? Tak pěkně celý stůl dohromady. Tady se jídlo nerozpočítává. Zaplatí se společně, vše se rozpočítá fifty-fifty mezi stolovníky.

4. přisednout si k někomu ke stolu

Ve Španělsku je neslušné přisednout si k někomu cizímu, i kdyby u velkého stolu seděl třeba jen jeden jediný člověk.

Madridští řidiči berou semafory jen jako informaci, takže pozor na ně, když budete přecházet ulici. Párkrát jsme si to v praxi ověřili…

Tady je běžné, že vás tu lidi na pozdrav políbí na obě tváře, nedělejte si plané naděje, nejde o lásku, pro ně je to normální asi jako pro nás potřesení rukou.

Při flamenku do rytmu tleskají jen ti, co to opravdu umí, ostatní ať nechají ruce složené v klíně.