Indický Kašmír. Tři kultury v jednom

Sešlo se nás 12 různorodých lidí, a tak ukecaný zájezd Honza Odehnal z CK Rajbas asi ještě nezažil (a doufá, že již nezažije).

Po příletu do Delhi nás Honza ušetřil kulturního šoku a neposadil nás do vlaku II. třídy, ale do letadla směr Sri-nagar, což je hlavní město Kašmíru. Škoda. Kašmír, provincie, která patří Indii, ale Pakistán se s tím ještě nevyrovnal, je krásná muslimská země, na kterou turisté zapomněli, ovšem stojí za to.

Nejprve jsme se vydali do hor směr Pahalgam a Aru, horské vesnice. Zde je možné, pokud nechcete tahat těžký batoh, najmout koně, jehož majitel zároveň funguje jako horský průvodce v horách.

První nocleh je v Lidderwatu - 3050 m.n.m. - krásné údolí, v noci svítí tisíce hvězd. Druhý den jdeme na aklimatizační túru k ledovci pod Kolohoi (5421m) - skalnatá hora, která vypadá jako K2, my jí říkali K3, a k jezeru Dudhaugsar - 4200m.n.m.

Další den putujeme pod sedlo Sekiwas 3800m. Ráno lezeme na hřeben kouknout se na pleso a dál do sedla 4220m a klesáme dolů. Nocleh je již za dohledu místních, jsme pro ně exoti neboli „hurá, přišlo divadlo!“. Sedí a koukají, jak vaříme, stavíme stan apod.

Ráno scházíme do civilizace. Do Sri-nagaru jedeme místním autobusem. Příjíždíme do města k velikému jezeru, nad ním hory, kde jsme před chvílí byli. Ubytování na hausbótech po Angličanech je přepychové: obýváky, koupelny, jídlo s obsluhou a holičem.

Pak přijíždí vodní taxi a veze nás na druhou stranu jezera do krásných zahrad. Sedíme na terase, blíží se soumrak, muslimské melodie z mešity se linou nad jezerem, přijíždějí obchodníci se vším možným, jen to pivo tu chybí...

Ve čtyři ráno se nám modlitby z mešity zdají příšerné, inu ramadán. Když utichnou, vstáváme my.

Jedeme na lodích na ranní trh. Zážitek! Pak nás čekají mešity, výrobna koberců, trhy a vytrvalí obchodníci - naše nejpůvabnější Irča v tom šíleném horku koupila kožešinovou čepici. Ráno začíná přesun k dalším horám. Jedeme po vzdušných cestách, přespáváme v Bhaderwahu.

Zde moc cizinci nejezdí. A tak davy, které se na nás přišly podívat, stály za to. Už víme, jak se cítí filmové hvězdy.

Večer (jako správní Češi) jdeme pro pivo a všichni to v

Cesta dál je zavalená, pokračujeme lesní zkratkou přes sedlo 3500 m.n.m. Ostražití vojáci jsou i zde. Je to jako bychom autem přejeli Starou planinu. Přejíždíme do Himáčal Pradéše, cestu si zpříjemňujeme wine-shopy. Jsou to stánky, kde se koupí pivo a rum. Cesta s tímto občerstvením se dá přežít. Stejným způsobem si cestu krátí i řidiči.

Do Čamby jsme dojeli živí!? Ráno prohlídka templu, nákup nezbytných věcí do hor (např. Sárí a náramky :)) a jedeme. Cestou do Brahmauru nás v každé vesničce zastavují a nabízejí placky a kaši. Vrcholí zde třítýdenní hinduistický svátek.

Ráno jdeme s poutníky k jezeru Manimahesh 4115 m.n.m se poklonit Šivovi. Ten sídlí na hoře Kailash 5656 m.n.m. Řveme na sebe „Bambabolé!“ - sláva Šivovi - a potkáváme svérázné lidi.

Přesunujeme se do Lamu, házíme batohy na záda a jdeme do horské vesnice Kvarsi - 2730 m.n.m. Spíme na terase templu, nosič nás zve domů na večeři. Ráno přihlížíme popravě ovce. Cestou dál prší, chodník je úzký a klouzavý, ale u vodopádu se spí dobře. Ráno se počasí zlepšuje a jdeme do sedla Laka Pas-4425 m.n.m. Sedlo je strmé, skalnaté a zasněžené. Něco jako Baranie sedlo v Tatrách.

Konečně pohodový večer v Laka Got. Pokračujeme do Mcleod Ganj. Čeká nás hotel s opicí na balkóně a nádherní Tibeťané.

Navštěvujeme sídlo Dalajlámy, manufaktůry, muzeum, Tibetskou univerzitu v Dramashale, kde posloucháme budhistický obřad. Dost dobré. Přesunujeme se lůžkovým autobusem do Delhi, odkládáme batohy a jedeme do Taj Mahalu. 200 km jedeme 6 hodin, ale stálo to za to.

A ještě Delhi: Lotosový chrám, Kutab minar se železným sloupem apod. K večeru přichází intensivní bouřka, ulice plavou i naše auto dojelo. Musíme vystoupit a brodit se po kolena ve vodě. Radši ani nepřemýšlíme, co v té vodě je. Kolem jsou zatopené stánky a majitelé jsou v klidu. Čeká nás odjezd domů, ale raději bychom odjeli do dalších hor.

Doma si nemůžeme zvyknout na normálno: auta netroubí, ulice jsou čisté, lidé nervózní a jídlo málo ostré... Inu, vše je relativní.

Prožili jsme nádherné dny v horách bez lidí a dny ve městech, plné zážitků. Nahlédli jsme do života tří kultur: muslimské, hinduistické a buddhistické. Po návratu domů vidíme naše problémy v jiné dimenzi.

Akci organizovala CK Rajbas.