Spousta ničeho v centrální Austrálii

Možná jsme opravdu měli dát na Harryho. Už druhý den sedíme v autě, bolí nás celé tělo a dali bychom cokoli za nějaký pořádný trek, abychom trošku rozhýbali tělo. A co nás čeká? Nejspíš červená pustina a spousta kilometrů mezi „atrakcemi“, jako jsou známý Ayers Rock nebo Kings Canyon.

Kolik jen lidí nám tuhle cestu rozmlouvalo? Naposledy to byl Harry z Ravenshoe, kterému jsme pomáhali zachraňovat raněná zvířata.

„Co tam chcete dělat? Tady si prohlídněte pohlednice Ayers Rocku a nic jiného tam není. A na Simpson Desert (poušť) úplně zapomeňte. Takhle hazardovat se životem. To opravdu není legrace. Jo, já tam byl, ale to jen proto, že jsem byl bloody idiot,“ říkal.

Jeho slova nám teď zní v hlavě. Smáli jsme se tomu, naposledy se vykoupali v řece a opustili skvělý tropický Queensland.

Ani cestou se situace nezlepšila. Na otázku, jak se nám líbí v outbacku, si Australané i sami odpovídali. A lot of nothing – spousta ničeho, co? Ale když už jsme blízko toužebně vyhlíženého Alice Springs, jediného města uprostřed Austrálie, tak to nevzdáme.

Dnešní nocleh je naplánován v Devils Marbles Conservation Reserve. Mají to být jakési kameny. Ne jakési, ale jsou veliké, červené a kulaté, zkrátka úžasné a je jich tu moc. Snad stovky zaoblených balvanů z červené žuly, kterým se říká Čertovy kuličky, jsou jakoby náhodně rozesety na ploše o rozloze asi 18 čtverečních kilometrů.

Podle našeho průvodce vznikly před neuvěřitelnými 1700 milióny lety stlačením lávy těsně pod povrchem do obrovských koulí, které byly později obnaženy erozí. Procházíme mezi nimi, občas si i zašplháme, na jednom z nich si užíváme krásného západu slunce a je nám hned lépe. Dokonce se už i začínáme těšit na ten Ayers Rock údajně plný turistů.

Na Alice Springs to ještě bereme oklikou přes East MacDonnell Range. Jsou tu červené kaňony s vodními tůněmi, kolem nekonečná, místy zvlněná pustina pokrytá řídkým eukaliptovým porostem a nikde jediná známka osídlení.

Když tu chcete vyrazit na trek, musíte se obrnit trpělivostí. Čekají vás nájezdy miliónů neodbytných much soustřeďujících se - jak jinak - na vaše oči, ústa a nos. Objeví se do několika minut po východu slunce a do jeho západu se jich zcela jistě nezbavíte. Jedinou ochranou je síťka přes obličej, dá se přežít i s větvičkou k ovívání, ale k té potřebujete ještě dostatek vytrvalosti a pevné nervy.

Co nikde v průvodci nenajdete, ale stojí to za to, je Redbank Gorge, dlouhý úzký kaňon. Je 400 metrů dlouhý a někdy jen asi 1 metr široký, dá se proplavat, projít a prolézt až na konec a potřebujte k tomu jen plavky a trošku obratnosti při šplhání.

Kocháme se a jsme úplně u vytržení. Tak tohle jsme ještě nezažili. Nejlepší na tom je, že o tom ví opravdu málo lidí a to nejhorší, že nemůžeme fotit. Sem by byl potřeba podvodní fotoaparát, o ten náš bychom určitě přišli.

Nejkratší cestou na Ayers Rock
Tak a teď už nejkratší cestou na bájný Ayers Rock, kvůli kterému jsou turisté schopní překonat tisíce kilometrů dlouhou cestu, aniž by pak v této oblasti navštívili cokoli jiného.

Řítíme se dvacetiletým Subaru rychlostí 80 km/hod, více nám červená silnice nedovolí, když znenadání registrujeme na silnici dvě malá zvířátka, která jsme dosud vídali jen na fotografiích. Rychlá klička, brzda, bereme fotoaparáty – jen aby bylo ještě co fotit. Přežila to, takže máme možnost vyfotit si živočicha jménem Thorn Devil – Ostnatý Ďábel ze všech stran.

Přes svůj odstrašující zjev i název jde o mírumilovného a naprosto tvora, který se téměř vůbec nehýbe. Jen čeká, až půjde kolem nějaký ten mravenec, a to opravdu nemusí čekat dlouho.

S blížícím se Ayers Rockem se silnice zlepšuje, čímž se zvyšuje i naše rychlost. Nemůžeme se dočkat. Skutečně z tohoto kamene vystupuje jakési nevysvětlitelné kouzlo či energie? Přijíždíme právě včas na proslulý západ slunce přímo na místo zvané Sunset Trip ani se nestíháme zorientovat a hlavně rychle a na poslední chvíli fotíme.

Pak už máme čas pozorovat ten opravdový turistický cirkus kolem sebe.

Cestovní kanceláře tu nabízí občerstvení i šampaňské stovkám turistů, které sem dnes dopravili, lidé si připíjejí a... fotí a fotí.

Chvíli po západu slunce už ale zůstáváme osamoceni, všichni odjeli do svých hotelů. My se taky už musíme vydat zpět mimo národní park, kde přespáváme v tom našem nejlepším a taky nejlevnějším hotelu – v poušti s jižním křížem nad hlavou.

Ještěže jsme neposlechli...
Druhý den si užíváme další západ slunce přímo na vrcholu. Víme, že Anangové – zdejší domorodci, nejsou rádi, když turisté šplhají na jejich prastarou svatyni, ale prostě nemůžeme odolat.

Zcela neuvěřitelně jsme na 348 m vysokém vrcholu sami a vychutnáváme si pocity filmových hvězd. Kolik stovek lidí nás právě fotí, do kolika míst na zemi se rozjedou naše fotografie? Má to jen jednu chybu – nejspíš na nich nebudeme vůbec vidět.

Pozorujeme fotící lidi a vychutnáváme fantastický rozhled do všech světových stran – všude kolem zase ta nekonečná nádherná pustina. Ještěže jsme neposlechli Harryho!

Do této oblasti pořádá cesty CK Rajbas – Outdoor Travel