Dupání prádla ve starém Římě
Ve starém Římě valchář při praní prádla stál v dřevěné kádi a vytrvale dupal. To bylo nicméně oblíbenou metodou také v Egyptě. Ovšem tato metoda byla však velice náročná a rychle z ní bolely nohy. Přišly tak na řadu různé pomocné plácačky a dřevěné hole. Nakonec se jako nejlepší a nejefektivnější metodou praní prádlo osvědčila tekoucí voda v řece, kde se špína z prádla otloukala o kameny.
Zázrak jménem valcha
Valcha – obyčejná deska ze dřeva, pálené hlíny, kamene nebo plechu, se objevuje v první polovině 18. století a v Čechách se běžně používá až do druhé světové války! Vylepšená, mechanizovaná valcha se ve světě objevuje už v roce 1885. Sama se kývavě pohybuje a tak pradlenka nemusí mít neustále ruce ve vodě a lze tedy použít i horkou vodu, která prádlo vypere mnohem lépe. O prvních pračkách můžeme mluvit od poloviny 19. století. Jedná se vlastně o dva půlválce na nohách, kdy menší je umístěný uvnitř většího a kývou se proti sobě, čímž se prádlo třením pere.
Pračky na lidský pohon
Pokrokem byly pračky bubnové, ve kterých prádlem pohybují lopatky. Následovaly pračky zvonové a vířivé. Všechny tyto modely byly ze dřeva a vyrobili je pro vás v truhlářské dílně. Jejich hlavní nevýhodou ovšem bylo to, že byly na ruční pohon. Proto se začaly objevovat různé zajímavé vychytávky. V roce 1871 přichází Angličan William Clark s pračkou na kolech, která se napojí na koňské spřežení. Při jízdě se pak otáčí řemen pohybující mechanismem v bubnu. Američanka Sarah Seawellová v roce 1885 vymyslela pračku, jejíž poháněcí pákou je dvoumístná houpačka pro děti. S výrobou elektřiny pak již přichází pomalu na scénu pračky, jak je známe dnes.
Zdroje:
Časopis Epocha 23/2019
První pračky byly poháněny koňmi a dětmi na houpačce
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!