Agnes de Mille: Příběh fenomenální tanečnice

Píše se rok 1915, zlatý věk Hollywoodu. K nejúspěšnějším producentům a režisérům patří Cecil B. de Mille. Právě díky němu se dostává jeho neteř Agnes poprvé do ateliérů, kde přichází do styku s tanečnicemi. Desetiletou holčičku tanec nadchne a snaží se shlédnuté taneční kreace napodobit. Sice se se svou postavou na baletku zrovna nehodí, zato jí nechybí šikovnost, nadání a odhodlání. Rodiče proto své dceři zařídí soukromé lekce tělesné průpravy. Jejím učitelem je přední choreograf Hollywoodu, Theodore Kosloff. Ten však pochybuje o tom, že by se z dívenky mohla někdy stát slavná tanečnice – Agnes měla slabá kolena, trpěla nadváhou a na baletní kariéru už byla stará. Ovšem Agnes de Mille nepatří k těm, kteří se vzdávají.

Agnes de Mille byla přesvědčena o tom, že tanec je zejména o komunikaci. Sama přišla s úplně novým konceptem pohybu a děje. Baletní prvky spojila s jakousi hudební komikou. Slavný britský kritik o ní prohlásil, že je „první opravdovou a osobitou americkou tanečnicí“. Agnes velmi dobře spojila klasický a moderní pohyb s americkým lidovým tancem.

Budoucí slavná tanečnice a choreografka přišla na svět v New Yorku jako dcera Anny George de Mille a dramatika Williama de Mille. V devíti letech se s rodinou přestěhovala do Hollywoodu. Právě zde se dívka poprvé setkala s baletem. V deseti letech se začal tanci intenzivně věnovat, než se však rozhodla pro studium na univerzitě. Kalifornskou univerzitu zvládla s vyznamenáním. Když bylo Agnes jednadvacet let, rozvedli se její rodiče. Agnes tehdy bydlela se svou matkou a sestrou Margaret. Ta na Agnes vzpomínala jako na velmi živou osobnost, se kterou se člověk nikdy nenudil.

Mladá Agnes stále měla svůj sen, a to stát se tanečnicí a choreografkou na profesionální úrovni. Ovšem tehdejší Broadway měla jiné požadavky, které Agnes nesplňovala. Zastupovat ji nechtěl žádný agent. Proto se rozhodla vyrazit na turné s tanečníkem Adolphem Bolmem a sklidila úspěch v několika vystoupeních.

První choreografii Agnes de Mille představoval tanec s názvem 49. Agnes tehdy zkombinovala klasické i moderní pohyby s prvky amerického lidového tance. V roce 1932 však byla coby choreografka z Broadwaye propuštěna. Agnes se zanedlouho poté vydala hledat slávu do Evropy. Úspěchů se dočkala v Bruselu, v Paříži a v Londýně. V novinových titulcích figurovalo její jméno.

Ve třicátých letech pak Agnes působila v Mercury Theatre v Londýně. Jejím prvním stálým a ziskovým angažmá byl muzikál Bludná nymfa. V muzikálu zazářila, a proto ji kontaktoval její strýc Cecil B. de Mille a nabídl jí práci choreografky pro epopej Kleopatra. Agnes tehdy předvedla nahá tanec na živém býkovi. Její výkon však Cecil zkritizoval – chybělo v něm podle jeho slov napětí, vzrušení a sex. Cílevědomá Agnes se chtěla zlepšit, a proto začala navštěvovat lekce slavné tanečnice Carmality Maracci. Pět let nato se stala členkou nového baletního souboru, Baletního divadla. Tento soubor dal vzniknout pozdějšímu American Ballet Theatre. Agnes si získala slávu díky představení s názvem Rodeo, kde spojila lidový i moderní tanec s baletními prvky. Z Rodea se stalo nesmrtelné představení a zmínku o něm najdete snad ve všech knihách pojednávajících o tanečním umění.

Za půl roku opět Agnes zazářila, tentokrát jako choreografka muzikálu Oklahoma. Tanec zde mistrně spojila s dějovou linkou a dala vzniknout nové éře tohoto žánru.

Teprve ve svých osmatřiceti letech se Agnes vdala. Jejím mužem se stal manažer Walter Prud. S ním později měla syna Jonathana, kterého si brala i s sebou na plac. V šedesátých letech bojovala za minimální mzdu pro tanečníky, také se podílela na zrušení zákona státu New York, a tak mohla být pořádána taneční vystoupení i v neděli. Byla spoluzakladatelkou a předsedkyní Společnosti divadelních režisérů a choreografů, rovněž první vůdkyní odborů Američanek. Jako vůbec jediná žena zasedala v americké porotě na Mezinárodní baletní soutěži v Moskvě. Byla zakladatelkou Heritage Dance Theatre, spolku, který se specializoval na tradiční historický americký tanec. Kromě toho je Agnes de Mille autorkou několika knih. Roku 1981 vyšla její kniha s názvem Záchrana v poslední chvíli, ve které líčí své zotavování po krvácení do mozku. Třicet let Agnes pracovala na životopisu slavné tanečnice Marthy Grahamové (Martha: Život a dílo Marthy Grahamové).

Agnes de Mille zemřela v roce 1993 ve věku osmaosmdesáti let. Tři roky před svou smrtí na zahájení galavečera na počest 50. výročí Amerického baletního divadla řekla: „Tančit znamená překonávat sám sebe. Být velkolepější, krásnější, mocnější. Nejpravdivější vyjádření lidí je pomocí jejich tance a hudby. Těla totiž nikdy nelžou.“