MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

„Každá dívka může být okouzlující, stačí jen nehybně stát a tvářit se hloupě,“ podotkla jedna z nejkrásnějších hereček tzv. zlaté éry Hollywoodu Hedy Lamarrová. Narodila se jako Hedwig Eva Maria Kieslerová ve Vídni v roce 1913 a jako dívka z bohaté rodiny byla zvyklá dostat vše, po čem zatoužila. Jedním z jejích přání také bylo stát se filmovou hvězdou a díky vlivu rodiny mohla nasbírat první herecké zkušenosti na prknech renomovaných berlínských divadel.

Jejím prvním filmovým úspěchem byl snímek Extáze (Ekstase, 1932) českého režiséra Gustava Machatého. V něm se teprve osmnáctiletá herečka objevila zcela nahá, což jí vyneslo popularitu. Film však řadu lidí pobouřil; zakázali ho nejen Adolf Hitler a Benito Mussolini, ale rovněž papež Pius XI.

Po úspěchu prvního filmu opustila Hedy Evropu a vydala se do Hollywoodu. Na lodi cestou do Spojených států se setkala s filmovým producentem L. B. Mayerem z Metro-Goldwyn-Mayer, jenž mladé herečce vymyslel pseudonym – podle hvězdy němého filmu Barbary La Marrové – a nabídl jí roli.

V USA byla Hedy považována za vyzývavou a pobuřující osobnost a její filmy patřily k těm divácky nejúspěšnějším. To však netrvalo dlouho. Tamní producenti ji sice zpočátku milovali, avšak s postupem času – zejména v 50. letech, kdy film strádal – jí nabízeli hlavně role ve filmech nevalné kvality. Rychlé zvraty v kariéře poznamenaly již tak vratkou psychiku herečky, která nejenže často střídala partnery, ale také se stále více stranila lidí. Vše vyvrcholilo skandálem, když Lamarrovou přistihli při krádeži v obchodě.

Herečka, vědkyně

Přestože závěr života Hedy Lamarrové není příliš šťastný – neboť někdejší diva stříbrného plátna zemřela v naprostém osamění na Floridě –, dnes její jméno není zcela zapomenuto. Patří jí totiž jedno prvenství; jako jediná herečka získala čestné uznání za zásluhy o rozvoj elektrotechniky, neboť stojí za vynálezem, bez něhož by se dnešní mobilní telefony či GPS navigace neobešly.

Vše začalo ještě v Evropě ve třicátých letech. Friedrich Mandl, Lamarrové první manžel, často hostíval významné armádní důstojníky a zbrojní odborníky, s nimiž diskutoval o vojenských záležitostech. Těmto seancím byla samozřejmě přítomná i jeho o mnoho mladší manželka Hedy. Nikoho z hostů zřejmě nenapadlo, že krásná mladá dívka by mohla mít o podobnou problematiku zájem. Avšak opak byl pravdou.

Když Mandl a jeho kolegové probírali nový systém dálkového řízení torpéd pomocí radiových vln a s tím spjatý problém ochrany signálů proti odposlechu a rušení, Hedy dostala geniální nápad: Odposlech nebude možný, pokud se bude nosná frekvence signálů nepravidelně v krátkých intervalech měnit. Svému manželovi, s nímž už tehdy neměla dobré vztahy, však tuto myšlenku zatajila.

O tuto ideu se podělila až s americkým hudebníkem Georgem Antheilem. Po čase skladatel a herečka dosáhli pomocí děrné pásky přenosu radiových vln, zatímco vysílač a přijímač se synchronně přelaďovali na různé frekvence. Tento vynález, dnes známý pod zkratkou FHSS (Frequency-hopping-spread-spectrum), si Lamarrová a Antheil nechali v roce 1942 patentovat a nabídli ho americkému námořnictvu jako nenapadnutelný systém k navádění torpéd. Armáda nicméně tento vynález nikdy nevyužila a teprve v šedesátých letech, tedy po vypršení patentových práv a Antheilově smrti, vytvořila vlastní sdělovací systém s přeladitelnou nosnou frekvencí.

Tvůrci původního systému, jehož dnes využívají GPS či mobilní telefony, se tak nedočkali žádné materiální odměny. Čestné uznání za zásluhy o rozvoj elektrotechniky získala Lamarrová až v roce 1997, tři roky před svou smrtí. Avšak životní příběh hollywoodské krásky a vynálezkyně Hedy Lamarrové dnes není zcela zapomenut. Důkazem je i nový dokumentární film Bombshell: The Hedy Lamarr Story (2017).