MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Chybovat je lidské, avšak frekvence některých pravopisných přešlapů je natolik vysoká, že se někomu opakovaně chybně napsané slovo může mylně uložit do paměti jako jeho správná forma. Ne nadarmo se přeci říká, že stokrát opakovaná lež se nakonec stane pravdou. Pojďme poukázat na některé výrazy, u jejichž spisovné podoby bychom měli být zvláště obezřetní.

Specielní chyby ve speciálních slovech

Správně zareagoval ten, kdo hned první slovo tohoto nadpisu určil za nesmysl. I tak se ale najde dost lidí, kteří rádi v některých slovech dlouhou hlásku –á- zaměňují za krátké –e-. Nejčastěji se jedná o slova intelektuální, speciální či aktuální.

Standarta je standardní označení pro menší vyztužený prapor.

Nelze proto nikdy zaměňovat ve slově standardní –d- za –t-, pokud je tím míněna obvyklost, ustálenost. A jiný význam v podstatě toto slovo ani nemá.

Žehlicí prkno bylo natolik zavaleno prádlem, že za ním nešlo zahlédnout žehlící maminku.

Kolik neplechy a nedorozumění může napáchat jedna nevinná čárka! V tomto případě je naše věta napsána správně, varianta s –í- popisuje přídavným jménem právě probíhající proces, avšak v krátké variantě jde o přídavné jméno popisující funkčnost věci. Nejčastějšími slovy tohoto typu, ve kterých se chybuje, jsou slova chladicí, čisticí, lepicí...

Díky otcově nemoci jsme zůstali doma. 

Takovým způsobem by se nejspíš vyjádřilo dítko, které má radost z toho, že otec onemocněl a ono nemuselo jet na rodinný výlet. Zklamaná manželka by však místo slůvka díky použila výraz kvůli, protože ten se správně používá při vyjádření negativní zkušenosti. Děkovat za něco nepěkného je přeci nesmysl.

Spontánní lavina smíchu při používání výrazu spontální.

V tomto případě se jedná o velice často hledaný výraz v internetových příručkách, jelikož chybná varianta slova s –l- natolik zobecněla, že se často i profesionální novináři ujišťují, jak se právně slovo píše. Správný výraz je spontánní, spontánně, a znamená nenucený, přirozeně probíhající.

Zdali bude pršet, zůstanu doma, bude-li hezky, půjdu ven.

Dvakrát použitá knižní podřadicí spojka –li-, jednou bez pomlčky a jednou s pomlčkou. Jak je to možné? Jde o naprosto jednoduchou záležitost. Pokud je spojka přiřazena ke slovesu, píšeme ji zásadně s pomlčkou, pokud se jedná o součást samostatného slova, které navíc ze slovesa nevychází, není důvod ke psaní pomlčky.

90 %, nebo 90%?

Opět jedno z často diskutovaných témat. Procenta, centimetry, watty, zkrátka všechny jednotky uvádíme s pomlčkou, pokud pomlčku neuděláme, vytvoříme přídavné jméno. Rozdíl mezi devadesát procent a devadesátiprocentní je již snad jasný.

Vzdejme hold tomu, kdo vyhrál. Je holt nejlepší.

Vzdávat hold používáme v případě, že někomu vyjadřujeme obdiv, skládáme poklonu. Holt je hovorový způsob vyjádření slova zkrátka, inu. Nezaměňujte proto –t- s –d- na konci slov.

Podívej! Hleď! Koukej! Ale také VIZ!

Správně jste pochopili, že uvedená slovesa v rozkazovacím způsobu nabádají posluchače ke sledování něčeho důležitého. Poslední zmiňované viz je nepravidelný tvar od rozkazovacího způsobu slovesa vidět, a proto za ním není potřeba psát tečku. Nejde totiž o zkratku, jak se většina lidí často domnívá, a zbytečně a chybně ji tam uvádí.

Zaujalo vás toto téma? Pak si zkuste pročíst další články s obdobnou tematikou.

Ne, v závěru posledního nadpisu není chyba. Opravdu se ve slově téma píše dlouhé –é- a  ve slovech tematika, tematicky či tematický –e- krátké. Ač se to zdá podivné, nevycházejí totiž ze slova téma, které stojí samostatně, ale mají svůj původ z základním slově tematika.