Edward Kelley – znalec alchymie, ale také podvodník a smolař

Staré pořekadlo „dlouhé vlasy, krátký rozum“ u Edwarda Kelleyho rozhodně neplatilo. Chytrý byl dost. Pravým důvodem, proč se nechtěl nechat ostříhat, byl jistý tělesný handicap. Chyběly mu uši. Tedy narodil se kompletní, avšak jako úředník se v rodné Anglii dopustil padělání listiny, a byl za to potrestán.

Kriminály tenkrát nebyly vůbec fešácké a tresty byly drakonické. Pokud hříšník nepropadl hrdlem, což představovalo jistotu, že si nebude stěžovat, dbalo se na maximální nápravný účinek. Mezi mírnější tresty patřilo právě uříznutí uší, případně nosu. Všichni, kdo následně přišli s hříšníkem do styku, tak byli předem varováni. Možná vás právě napadlo, že bez nosu žil i Tycho Brahe, avšak ten o něj přišel čestně, v souboji.

Kelley byl odjakživa smolař. Do jaké míry za to mohly hvězdy a do jaké osud, nedokázali dosud historici rozlousknout. Jisté je, že se zapsal na Oxford, ale vyhodili ho. To mu ovšem nebránilo užívat tamních univerzitních titulů. Poté vstoupil do učení k významnému lékárníkovi Grayovi, kde získal základní dovednosti pro své pozdější alchymistické aktivity.

Kdo ví, co by se s Kelleym dělo, kdyby nepotkal Johna Dee. Tento o čtvrt století starší učenec, alchymista a zpravodajec anglického dvora, měl na Edwarda vpravdě blahodárný, dalo by se říci otcovský vliv. S ním se dostal z Anglie přes Polsko až na dvůr Rudolfa II., kde na uvítanou provedl pod přísným dohledem jeho osobního lékaře Tadeáše Hájka proměnu vroucí rtuti ve zlato.

Vážného alchymického představení se zúčastnilo mnoho Rudolfových dvořanů a všichni se dušovali, že přidáním kapky karmínového oleje opravdu došlo k transmutaci prvků. Pokus poté několikrát zopakoval, jednou i před podezřívavým císařem.

Až na malé nedorozumění způsobené obviněním z čarodějnictví, kdy se musel na čas uchýlit na dvůr Viléma z Rožmberka, se mu v Praze dařilo. Postupně vlastnil tvrz, mlýn, pivovar, a několik domů. Císař mu dokonce mu propůjčil rytířský titul a učinil ho svým radou. Kelley se oženil a se svou věrnou ženou Johanou Weston se usadil ve Faustově domě. Snad to bylo prokletím místa, anebo špatným postavením hvězd, jisté je, že jeho hvězda začala pohasínat.

V souboji zabil císařského sluhu, za což ho nechal chlebodárce vsadit do křivoklátské věže. Po třech letech nehostinného pobytu se Kelley pokusil o útěk, avšak po dopadu na skálu si roztříštil nohu tak, že mu musela být amputována.

Po krátkém pobytu na svobodě byl znovu uvězněn, tentokrát na hradě Hněvín v Mostě, kde má mimochodem dodnes sochu. Měl možnost se pohybovat po celém hradě, avšak i taková svoboda se mu po nějaké době zajedla. S pomocí lana, které mu pod šaty donesla jeho žena, se znovu pokusil utéct. Také tentokrát dopadl jinak, než si představoval. Zlomil si nohu. Naštěstí o ni nepřišel, ale trpěl velkými bolestmi. Císař se nad ním slitoval, udělil mu milost, ale do své přízně ho již nezahrnul. Brzy nato Kelley vypil jed, který ho pozemských útrap navždy zbavil. Stalo se tak v roce 1597. Bylo mu 42 let.

Byl Edward Kelley šikovným podvodníkem, anebo měl i jisté nadání? Z nově získaných skutečností vyplývá, že ne všechny jeho výsledky a dovednosti lze vysvětlit podvodem. V každém případě se nesmazatelně zapsal do dějin Evropy a je smutné, že dodnes není známo místo jeho posledního odpočinku.