Upírský příběh pro emo-romantičky

A taky je do vás a priori zblblá spousta –náctek. Čert ví proč, ale je to tak. Na žádný úsměv nedostanete holku tak snadno, jako když je podmalovaný vyčnívajícími špičáky. Upíři to ovšem naštěstí nevědí – a proto nejsou. Autoři to bohužel vědí – a proto jsou.

Ale teď vážně. Je-li váš vysněný princ bledé tváře a černého odění a vy si absolutně nelámete hlavu s tím, jak do vaší beztak přeplněné ledničky nacpete krevní konzervy, přestaňte číst a jděte si komiks Pokrevní příbuzní koupit.

Trefí se vám do vkusu i inteligence. Kladete-li však na smysluplnost příběhu jakékoliv, třeba i sebemenší nároky, sáhněte raději po Stokerově Draculovi, Tině Salo Petry Neomillnerové či jakékoliv jiné knize, protože tahle věc pro vás není.

Bez vysvětlení, bez erotiky…
Vy byste určitě jako nemístní šťouralové chtěli vědět, čím se vlastně upíří přítel hlavní hrdinky živí, proč jsou další upíři, kteří se objeví v malém městečku, okamžitě za padouchy, i když nic padoušského zatím neprovedli, a podobně.

Na tyto otázky vám však komiks odpověď nedá. Nemůže. Nepočítá s myšlenkovými pochody – k těm v jeho světě prostě nedochází, jakožto ani ve světech zmíněných náctek – a nepočítá ani s vyšší erotikou než je polibek – k té v jeho světě atd., jak už to znáte.

Dárek pro mladší ségru
Kluci v obdobném věku měli Xenu (ti mladší) nebo Toma a Jerryho (ti vyspělejší, co už se za to přestali stydět). Proto výsledek neodsuzujme a kupme ho mladší ségře, má-li na to věk a temný vkus. Starší a rozumnější však budou z jeho sladkosti – narozdíl od upírů - bolet zuby.

A co se komiksu vlastního týče, jde o černobílou pseudomangu, čili nápodobu superúspěšného japonského stylu. Znamená to jednoduché obrázky s žádným nebo nepříliš propracovaným pozadím, u postav pak se zvýrazněnýma očima a expresivními výrazy obličejů, zejména ve chvílích emocionálního či fyzického vypětí. Doplněný je kresbami hlavních postav a krátkým textem coby ochutnávkou ze čtvrtého dílu.