Wolverine vystrkuje drápky nejen na netu

Komiksové filmy se dělí na ty ambiciózní a na ty, které spíš připomínají záznam hospodské rvačky. Jedny se snaží vzdát hold slavné postavě, druhé prostě vezmou béčkovou akčárnu a vrazí do ní hrdiny navlečené do komiksových kostýmů.

V kategorii těch velkých filmů najdete Temného rytíře, Spider-Mana, X-Meny, starého Supermana, v kategorii těch béčkových zase vládne Blade či John Constantine (a děsí Electra a Catwoman).

Pomsta má adamantiové drápy
A teď přichází Wolverine a rovnou se dere do skupiny přímočarých béček, filmů s námětem: „Zabili mi holku, tak jim za to roztrhám sbírku Čtyřlístků.“ A aby to nebyl zase tak chudý chod, je zahuštěný několika zvraty a spoustou hostovaček.

Tvůrci se evidentně snažili zjistit, kolik superhrdinů jde nacpat do jednoho filmu, aniž by to vypadalo jako při fetišistickém grupáči. A odpověď zní: hodně. Kromě Wolverina a jeho výsostného protivníka Sabretootha je tu třeba Gambit, Blob, Emma Frost, Agent Zero, Deadpool a další, které vám neprozradím, abyste měli aspoň nějaké překvapení.

Jinak, i když se s hrdiny pracuje velmi volně, tak nejvíc to schytal jeden z nejoblíbenějších marvelovských antihrdinů, ukecaný nájemný zabiják Deadpool. Ten má jen pár slabých hlášek na začátku, a pak už je jen masem určeným k vykydlení. Ale uvažuje se o jeho samostatném filmu, tak třeba bude mít tahle popkulturní rakovinná mlátička šanci napravit svou pošramocenou pověst.

Jednou rosomák, vždycky rosomák
Hugh Jackmanovi role Wolverinea padne jako facka na sále, o tom není sporu. Ale víc mu sedlo, když byl obklopený X-Meny a mohl vrčet na Cyclopse.

V týmu slušňáků byl za tvrďáka - tady se z něj stal jen další průměrný filmový drsňák, chlápek, co sice vrčí, ale všichni vědí, že kousat nebude. Tohle není zuřivý „rosomák“, muž, který se zuby nehty drží chatrných zbytků své lidskosti. Tohle je spíš mírně nakrknutá koala.

Stejně je na tom jeho úhlavní protivník Sabretooth, který sice díky Liev Schreiberovi vypadá líp než v prvních X-Menech, ale pořád na původního komiksového obrpadoucha nemá. Ono to bude taky tím, že film je určený i dětem, tudíž žádná krev, žádný brutální padouch a žádný rozporuplný hrdina.

Svižný popík
Hlavním kladem filmu (který se vrací na začátky Wolverineovy kariéry a ukazuje, jak rosomák k adamantiu přišel) je to, že se v něm pořád něco děje. I když na masivnější akci narazíte tak dvakrát za film a ani ta se vám nijak neuloží do paměťové zásobárny, tak se před vámi pořád něco míhá.

O příběhu se ani moc mluvit nedá, film je spíš sbírkou akčních scének navlečených na šňůrce těch nejprofláklejších klišé, a to i takových, které se dneska už používají pouze v parodiích (hrdina klečící u své mrtvé dívky a řvoucí „neeeee“, zatímco kamera stoupá k nebesům).

A naštěstí ve finále nabírá film na obrátkách a nastane chvíle i na typicky komiksové team-upování (čili okamžik, kdy dva superhrdinové spojí své schopnosti). A pokud vydržíte až do konce titulků, uvidíte ještě dvě další scény... které jsou ovšem úplně zbytečné a tudíž možná bude lepší, když ze sálu zmizíte hned s rozsvícením světel.

I když Wolverine stál přes sto miliónů, vypadá dost levně a chvílemi až odflákle. Ale mohlo to být mnohem horší. Mezi lidmi, o kterých se u Wolverina uvažovalo, byl i Brett Ratner. A to by pak teprve byl zoufalý řev „Neeeeee!“ nad Wolverineovou mrtvolou.