MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Což, jak známo z většiny fantaskních příběhů, slibuje tajemné objevy, elfy za branami, trpaslíky pod rohožkou a podobné serepetičky.

Koralína nenajde trpaslíky ani elfy, najde dveře. Dveře, které vedou do místa podobného jako to, ve kterém žije, jen mnohem hezčího. Rodiče si jí všímají, její pokoj nevypadá jako místo vhodné natáčení k dalšího dílu Texaského masakru motorovou pilou a vůbec je všechno lepší a krásnější. Jen lidi mají místo očí knoflíky. Malá cena za dokonalý život.

Pohádka, nebo horor?
Koralína vznikla podle krátké knížky Neila Gaimana... což by asi fanoušci autora Sandmana, Nikdykde, Amerických bohů a další knih poznali, i kdyby Koralínu nečetli. Tajemné dveře vedoucí do fantaskního světa, mix hravosti a hororu, všednosti a bizarních událostí – jasný Gaiman.

A aby to bylo lepší, tak je to i animované, což je pro zpracování téhle dětské knížky tou nejideálnější volbou. Ovšem režisér Koralíny Henry Selick (Ukradené Vánoce, Jakub a obří broskev) je svým naturelem spíše makabrický Burtonovec, a to je z filmu cítit jako dobře uleželá mrtvola. S Gaimanem si zase tak moc netyká, a když má vystihnout jeho poetickou hravost, nestíhá.

Proto je první polovina filmu nepřesvědčivá, zdlouhavá a hravé scény jsou těžkopádné jako robot na bruslích. Ovšem jak dojde na horor, tak je to najednou o něčem úplně jiném.

Koralína je vybudovaná na principu Silent Hillu – každou lokaci tam vidíte v několika podobách. Jednou jako obyčejnou, realisticky šedou, pak v snovém barevném hávu plnou parádiček... a nakonec do ní hrdinka vstupuje potřetí, když je idylka „odmaskovaná“ a vidíme její pravou, temnou tvář. To funguje skvěle... a i dospělý divák může trnout v ponurém očekávání, do jaké bizarní podoby to bude překroucené.

Já jako dítě bych byl asi požadoval okamžité převlečení spodního prádla... ostatně, i teď na mě v mnohých okamžicích lezl nepříjemně tísnivý pocit a snažil se mi na těle vybublat husí kůži.

Třírozměrné loutky
Film vypadá stylově a různými serepetičkami je přímo nadupaný. Což už člověk bere u počítačem animovaných filmů jako samozřejmost... než zjistí, že celý film není dělaný počítačem, ale že je skutečně loutkový! V té chvíli si musí jít do obchodu koupit klobouk, aby ho mohl před Selickem smeknout.

Musela být neuvěřitelná práce, uvést tohle všechno do perfektního chodu. Neuvěřitelná... a zbytečná, protože pro většinu lidí to bude jen další, počítačem animovaný snímek.

Koralína u nás navíc poběží v 3D, což je čistě lákadlo na divácké masy. Vzpomínáte na dobu, kdy byly filmy stvořené v počítači úžasné novum a lidé na ně chodili jako na pouťovou atrakci? Tak to je dneska pryč, dneska je v kurzu jeden rozměr navíc. U Koralíny je to skoro na škodu, protože se s prostorovým obrazem příliš nepracuje. Po chvilce si na to zvyknete a pak už vám to ani nepřijde... a za pár dnů si ani nevzpomenete, že to bylo 3D.

Na Koralínu si ale vzpomenete. A i přesto, že není dokonalá. Hlavně v tom, že uvízla někde mezi dětským filmem a temnou burtonovskou zábavou a loutkář Selick se mnohem víc věnuje jednotlivým detailům než příběhu. I tak je to film, který jen tak nevyšumí. A navíc: pokud chcete, aby se váš mladší bratr odnaučil otvírat každé dveře na které narazí, zvláště ty, za kterými skrýváte svou sbírku fekál porna, tak není žádný vhodnější snímek.

KORALÍNA A SVĚT ZA TAJNÝMI DVEŘMI, Coraline, USA 2009. Režie: Henry Selick. Hrají (v originálním znění): Ian McShane, Dakota Fanning, Terry Hatcher.

Hodnocení: 7/10
V kiech od: 11. 6. 2009