Ponorka v Paříži plave v lebkách

Bylo nebylo, byla kdysi jedna velká země jménem Francie a v ní dva kamarádi Spirou a Fantasio. Společně prožili spoustu kreslených příhod – které však u nás neznáme. Český čtenář dostal (bez upozornění) do ruky až x-tý svazek, takže porozumí jen základům příběhu, zatímco jemné nuance mu zůstanou utajeny.

Není těžké pochopit bláznivého vynálezce, který v zájmu oblastí trpících nedostatkem vody sestrojí mrakozitory - roboty schopné vypařit vodu z míst, kde je jí dostatek, a přemístit ji tam, kde na ni toužebně čekají. Ostatně, s něčím podobným přišel o mnoho dřív už český Čtyřlístek, ale bohužel si to nedal patentovat.

Co to ta veverka kecá?
Horší je to s hlavními postavami, které neznámo kde přišly k mluvící veverce či ke kamarádce, která v zájmu proniknutí do zakázané oblasti nabídne policistům striptýz - a pak se až do konce knihy neukáže. Ani aby splnila svou nabídku, ani kvůli ničemu jinému.

Osobně bych se také na místě těch dvou ptal, kde jsem se to ocitl, kdyby mne ponorka vynesla uprostřed Paříže do vzduchové kapsy, kde by na mne kol dokola shlížely prázdné důlky tisíců lidských lebek. Ale to asi patří k multikulturní francouzské mentalitě, stejně jako pustit ústředního záporáka, který sice nikoho nezabil, ale má na svědomí zničení spousty uměleckých děl a památek.

Nicméně abychom jen nekritizovali, tak pochvalme kresbu, která nabízí pohledné roboty a vpravdě úchvatné pohledy na Paříž a její - mnohdy zaplavená - zákoutí. Otázkou je, komu to bude stačit.

Spirou a Fantasio: Paříž pod vodou, překlad: Lucie Šavlíková, vydal: Mladá fronta, Praha 2007, 48 str., 199 Kč.