Ztráta panenství a rituály

Panenství a vše s ním spojené, to bylo často ovlivněno společností, ve které dívka vyrůstala. Panny byly většinou plně podřízeny starým obyčejům. Vhodnou chvíli pro svůj první sex si dívky mnohdy nemohly zvolit samy, to měly na starosti starší a zkušenější osoby z dané skupiny. Dospělí zkrátka museli se ztrátou panenství souhlasit. Většinou tento rituál souvisel s problémem, aby byla dívka na první pohlavní styk připravená po fyzické i psychické stránce.

Začneme ale pěkně od začátku a vraťme se do dob starověku. Tehdy měl snad každý vyspělejší národ svá božstva, mezi nimiž nechyběli ani bohové lásky. Těm se (stejně jako jiným bohům) zasvěcovaly chrámy. Na jejich počest se také pořádaly slavnosti, jejichž častou součástí byly i rituály související se ztrátou panenství.

O panenství se ve svém díle zmiňuje i známý dějepisec Herodotos. Z jeho pera pochází záznam o zvláštním pravidle starých Babylóňanů. V jejich společnosti měla v určitý čas jít každá panna do chrámu zasvěcené bohyni lásky Melitty. Proč? Tam měla být dívka po vůli cizinci, který s ní bude chtít mít pohlavní styk. V praxi to chodilo tak, že muži chodili v chrámu mezi řadami mladých dívek a která se jim zalíbila, s tou mohli mít sex. Dívce za to pak dali peníz, se kterým se vrátila domů. Byl to vlastně jakýsi důkaz o ztrátě panenství.

Herodotos si u Babylóňanů všiml i zvláštního detailu, který rovněž nezapomněl zaznamenat. Některé krásné dívky se z chrámu domů vracely klidně ještě týž den, co do něj vstoupily. Ty ne zrovna hezké tam ale prý zůstávaly i několik měsíců nebo dokonce let.

Zajímavé rituály provázely zkrátka panenství i ve starověkém Byblosu, tedy na území dnešní Sýrie. Zde se každý rok konaly slavnosti na počest boha Adonaie. Tomu byl zasvěcen chrám a postavena monumentální socha, u které se vždy scházelo u příležitosti oslav mnoho lidí. Povinně se musely zúčastnit panny. Ty se pak měly rozhodnout, zda v tento zvláštní den přijdou o panenství, nebo si nechají dohola ostříhat vlasy, což v té době představovalo potupu.

Pokud dívky zvolily první variantu, musely se sejít s ostatními pannami u sochy boha Adonaie. Tam je čekal kněží, aby je doprovodil na tržiště určené výhradně cizincům. Právě na tomto místě pak dívky strávily celý den a musely mít pohlavní styk s jakýmkoli cizincem, který si je za tímto účelem vybral. Když zapadlo slunce, mohly se dívky vrátit domů. V podstatě se nejednalo o nic jiného než o prostituci. Dívky si za den mohly vydělat i spoustu peněz, které však musely dát jako oběť bohu Adonaiovi.

Podobná tradice se udržela i na Kypru. Tam se ve starověku oslavoval každý rok svátek bohyně lásky. V tento den musely jít všechny panny na pobřeží a tam čekat na cizince, kterým se zalíbí. Když jim byly po vůli, dostaly za to zaplaceno. Peníze pak dívky dostávaly i za další pohlavní styk během svého života. Byly tak vlastně prostitutkami až do té doby, než penězi zaplnily doma svou truhlu. Poté se mohly vdát, peníze v truhle měly jako věno.

Také u starých Slovanů byla deflorace spojena s rituály. Třeba letní slunovrat byl pro všechny panny připravené na první pohlavní styk klíčový. Právě v tomto období přicházely dívky o panenství hromadně. Byl to zkrátka čas ideální pro tento akt. Etnografové pak uvádí, že některé slovanské panny chodily v době na konci měsíce června a začátku července mezi muži úplně nahé. Zmínku o tom můžeme najít i v Ottově slovníku naučném.

Podle expertů na etnografii pak měly nahé panny obléci šaty znovu až po svém prvním sexuálním zážitku. Zkrátka prý chodily mezi mládenci nahé tak dlouho, dokud se některému z nich nezalíbily. První pohlavní styk se pak měl u slovanských dívek odehrát v přírodě. Souviselo to se slovanskými magickými rituály.

Jistě nikoho z nás nepřekvapí, že si dívky často našly na první pohlavní styk někoho samy. To se však stávalo jen výjimečně. Většina dívek se se svým „vyvoleným“ vidělo poprvé, když mělo ke styku dojít. Dospělí se často domlouvali mezi jednotlivými vesnicemi, kdo měl zbavit dívku poctivosti. Pak se rodiny mladého páru sešly na magických či posvátných místech, kde se mladík s dívkou potkal a došlo k defloraci.

Podobné rituály se objevovaly třeba i ve středověku a v některých zemích vydržely ještě déle. Některé kultury spojují ztrátu panenství ještě dnes se starými tradicemi.