Svatba ve světě: Střílení na nevěstu i pláč

Typická česká svatba vypadá dnes asi nějak takto – na novomanžele se hází rýže, ženich s nevěstou spolu zametají střepy a na hostině jedí polévku z jednoho talíře. Nevěsta na sobě pak musí mít ve svatební den něco starého, něco nového, něco modrého a něco půjčeného. Pokud chce, může házet i kyticí. Někde mají svatebčané pro ženicha připravený chomout nebo kouli na nohu.

Pokud se vám to zdá trochu přehnané, ještě nevíte, co dodržují za tradice snoubenci třeba v Číně. V této části země musí muž na svou vyvolenou ještě před svatbou vystřelit tři šípy. Ty naštěstí nemají hroty, takže ženich své nevěstě nijak neublíží. I přesto zní tento zvyk poněkud nebezpečně. Všechny tři vystřelené nakonec muž zlomí. Celý tento akt má symbolizovat lásku na celý život.

Čínští snoubenci mají i další zvláštní svatební zvyk. Nevěsta musí měsíc před svým svatebním dnem hodinu plakat, a to každý den. Časem s ní začnou takto ronit slzy i matka s babičkou. Takovým způsobem v Číně ženy prý vyjadřují radost.

V Jižní Koreji si zase hodně užijí ženichové. Před svatební nocí ho mohou, nebo spíše musí, svatebčané mlátit do nohou rybami nebo dokonce holemi. Tak se prý otestuje jeho síla i charakter.

Novomanželé v Malajsii si nemohou dlouhé tři dny dojít na toaletu. Proč? Tak prý bude zachována jejich plodnost. Celé tři dny manželský pár hlídají jejich příbuzní. Muž a ženy dostávají pouze malé množství jídla a téměř žádné tekutiny, aby nepociťovali potřebu si odskočit.

Také v Evropě mnoho národů dodržuje poněkud prapodivné svatební tradice. Třeba v Irsku hlídají svatebčané nevěstu během novomanželského tance. Žena při něm nesmí zvednout nohy ze země, protože by ji mohli odnést zlí duchové.

Ve Francii by měl ženich s nevěstou konzumovat zbytky ze svatební hostiny ze záchodové mísy. Dnes mají sice novomanželé k dispozici místo zbytků šampaňské nebo čokoládu, ovšem místo poháru mají stále toaletní mísu. A proč že ve Francii novomanželé tento zvláštní zvyk dodržují? Mělo by jim to údajně dodat sílu na svatební noc. Těžko říct, zda tomu tak skutečně je.

Celá řada kultur, ať již to byli Keltové, Římané či cikáni, dodržovala svatební zvyk, kdy se přeskakovalo koště. Dnes bychom tuto tradici našli třeba u Afričanů nebo na afro-amerických veselkách. Je úzce spojena s otroctvím, sňatky zotročených obyvatel totiž nebyly právně závazné. Aby proto bylo manželství zpečetěné, přeskočili ženich a nevěsta společně koště.